A ZNOVU PROMLUVILA KNĚŽKA A ŘEKLA:
PROMLUV K NÁM O ROZUMU A VÁŠNI.
A Mustafa odvětil, řka:
……
Váš rozum a vaše vášně
jsou kormidlem a plachtami vaší duše,
plující po moři.
Urvou-li se vám plachty nebo kormidlo,
budete se buď jen zmítat, hnáni větrem sem a tam,
nebo se v bezvětří na širém moři zastavíte.
Neboť rozum, vládne-li sám,
je silou omezovací,
a vášeň, nehlídána,
je plamenem, který hoří ke své vlastní záhubě.
Proto nechť vaše duše povznese rozum k výšinám vášně,
aby mohl zpívat,
a svoji vášeň řiďte rozumem,
aby mohla žít svým každodenním zmrtvýchvstáním
a jako pták fénix vznést se nad svůj vlastní popel.
Chtěl bych,
abyste považovali svou soudnost i svá chtění
za dva milé hosty ve svém domě.
Jistě by nebylo moudré
projevovat jednomu hostu větší úctu než druhému;
neboť kdo je pozornější k jednomu,
ztratí lásku a důvěru obou.
(Chalíl Džibrán – Prorok – úryvky z promluvy O rozumu a vášni)
