Rozhovor o Mistrovi
Nebojte, pane: vydržte to, a ono to za chvíli přejde. On vás toho zbaví. – Znáte Prietscheho?
Koho?
Taky jsem ho neznal. Duchovní Mistr, dalo by se říct.
Neznám. Neslyšel jsem.
On tak jako mizí, a zároveň tak jako je. Takový jako rozdvojení. Říkám – duchovní Mistr. To každej nedokáže.
Poslyšte, co je mi –
A když si ho všimnete – že tak jako je, a zároveň tak jako mizí – to je velký poznání. Úlevný. A když ho chvíli sledujete, postupně zjistíte, že všechno se jím stává. Všechno. On to tak umí. S věcma. Se vším. To poznáte.
Neměl jsem tu čest.
To já jo. Velká úleva to vidět, řeknu vám: podívat se na něco, co tuhle ještě tolik bolelo, a zjistit, že už se to zase stalo tím Mistrem; že už je to zase Prietsche. Můj starý dobrý Prietsche…
Kdože? Pryč?
Jo. To je on. Teď jste na to káp.
