Říkali vám,
že podobně jako řetěz
jste i vy tak slabí,
jak slabý je váš nejslabší článek.
To je však jen poloviční pravda.
Jste také tak silní,
jak silný je váš nejsilnější článek.
Posuzují-li vás podle vašeho nejmenšího skutku,
je to jako by měřili sílu moře
podle křehkosti jeho pěny na vlnách.
Soudí-li vás podle vašich neúspěchů,
je to jako by vytýkali proměnlivost ročním dobám.
…
Jste také jako roční doby,
a i když ve své zimě popíráte své jaro,
jaro přesto ve vás odpočívá,
usmívá se ve své dřímotě
a není vaším popřením uraženo.
………
A nastal večer.
A věštkyně Mitra řekla:
„Buď požehnán tento den, toto místo a tvůj duch, jenž promluvil.“
A Mustafa odpověděl:
„Byl jsem to já, kdo mluvil?
Což jsem nebyl také posluchačem?“
………
Jistě není pro člověka většího daru než ten,
který proměňuje všechny jeho cíle ve vyprahlé rty
a celý život v pramen.
A má pocta a odměna spočívá v tom,
že vždy, když se přijdu k onomu prameni napít,
najdu tam živou vodu, jak sama žízní;
a ona pije mne, zatímco já piju ji.
………
Chtěl bych, abyste při vzpomínce na mne
si vzpomněli na toto:
To, co je ve vás zdánlivě nejslabší a nejasné,
je nejsilnější a nejodhodlanější.
Což to není váš dech,
jenž vybudoval strukturu vašich kostí a učinil ji tvrdou?
A nebyl to sen,
na nějž se žádný z vás již nepamatuje, že jej snil,
jenž vystavěl vaše město a vytvořil vše, co v něm je?
……
Buďte zdrávi, lidé z Orfalu!
Tento den skončil.
……
Nezapomeňte, že se k vám vrátím.
Nebude to trvat dlouho
a má touha nakupí prach a pěnu pro jiné tělo.
Nebude to trvat dlouho,
jen chvilku odpočinutí ve větru,
a další žena mne zrodí.
(Chalíl Džibrán – úryvky ze závěru knihy Prorok)
