Bibliografie
Když se někdo věnoval bibliografii před mnoha stoletími, znamenalo to, že ručně kopíroval knihy.
Tady na těchto stránkách jsem to taky zkusila: ručně jsem zkopírovala své knihy, odborné i neodborné, vydané kdysi v různých nakladatelstvích, a kromě nich i své články a povídky, které vyšly během let v různých časopisech.
Když dva dělají totéž, není to totéž; bibliografie v mém podání dopadla trochu jinak; od brka a inkoustu jsem se uchýlila (vzhledem k ošklivým osobním zkušenostem s psaním v první třídě) ke klávesnici počítače, a od kaligrafického rukopisu jsem uhnula k webovému jazyku HTML, což se ukázalo pro mou ruku jako mnohem méně stresující řešení.
Pro lepší orientaci návštěvníků brouzdajících stránkami jsem bibliografii rozdělila na sekci odbornou a neodbornou.
V bibliografii odborné je jednak kompletní opis mé knihy Jak pomáhat dětem při vstupu do školy: Je vaše dítě zralé pro školu? A vy? (nakl. Lidové Noviny 2002) a jednak jsou tam všechny mé osvětové psychologické články vydané během mého života v různých časopisech. Tedy všechny, které jsem dohledala. A taky „odborný“ článek nastiňující laikovi obecný způsob odborného uvažování zaměřeného na objektivní data.
V bibliografii neodborné je beletrie. Ovšem každý, kdo píše beletrii, píše vlastně o životě. A každý, kdo píše, žije přitom nějaký život. Tedy je vlastně na to, o čem píše, taky trochu odborník. Takže i bibliografie neodborná je tak trochu odborná.
Slovo beletrie
vzniklo z francouzského belles lettres
. Belles lettres
znamená česky krásné dopisy
.
Slovo dopisy
je celkem na místě; všichni spisovatelé se svými díly vlastně snaží napsat jakýsi dopis – sobě i světu. Dopis o tom, jak to je, resp. jak to vidí oni. Z toho belles
vznikl asi i termín krásná literatura
, kterou se beletrie ovšem definovat nemá. Ne snad že by beletrie byla ošklivější než krásná literatura, ale protože krásná literatura zahrnuje kromě prózy i poezii.
Neodborná sekce má tedy něco společného spíš s krásnou literaturou
, protože je zde beletrie i poezie.
V rámci beletrie jsou zde povídky psané v různých dobách mého života. Opět zdaleka ne všechny se mi podařilo dohledat – některé vyšly v časopisech, které dávno zanikly, jakkoli byly kdysi známé. A ty nové si píšu už jenom tak pro radost.
A v sekci neodborné je taky poezie. Slovo poezie
pochází z řeckého poiésis
– tvorba
.
Málo platné – Řekové uměli krásně definovat. Tvorba
. Někdo provozuje poiésis
pomocí slov, čímž trošku vytrhává poiésis
z kontextu života, ale zase ji těmi slovy činí více či méně zprostředkovatelnou pro jiné lidi. A někdo poiésis
prostě žije – včetně toho, co je slovy nevyjádřitelné.
Většina toho, co najdete na mých stránkách zde i jinde, je vyjádřena slovy. Ne všechno. Možná najdete i ten zbytek. Ale o tom se mluvit nedá – právě proto, že to není ve slovech.
Vlastně všichni tu poiésis
– tu tvorbu
– žijeme: vytváříme a dále měníme své příběhy a jejich rozuzlení – tím, jak se během jejich žití na ty příběhy dokážeme podívat.
V poetické části bibliografie je poiésis
vyjadřovaná pomocí slov; jsou zde jednak básně z básnických sbírek Obrace (Mladá fronta 1986) a Karikatura mého panenství (Československý spisovatel 1990), jednak oddíl Limericky.
Limerick je krátká veselá báseň pro radost. Jejím účelem je rozesmát autora i čtenáře. Obvykle je to pár rýmovaných veršů o někom, co byl nějaký, případně někde, anebo odněkud, a stalo se mu něco – tomu nějakému někde nebo odněkud. Vzhledem k tomu, že tyto limericky vznikaly už v mém období terapeutickém, je to na mnohých z nich vidět.
Všechny sekce se budou postupně rozšiřovat. Možná. – To je právě na poiésis
života to krásné; že člověk nikdy neví, co bude.
