Jedna paní z ulice Ječné
domáhala se pravdy věčné.
Chodila Ječnou
a pravdu věčnou
hledala ta hloupá paní v Ječné…
Limericky jsou krátké básničky pro obveselení autora i čtenáře.
První limericky lze najít už v pátém století po Kristu (kdy se jistě ještě jmenovaly jinak).
Psal je ve třináctém století Tomáš Akvinský latinsky, psal je Shakespeare kolem roku 1600, psal je Jan Jeník z Bratřic ve svých Písních starodávného lidu obecného českého, píšou je zřejmě menší či větší básníci z celého světa. Soukromou tvorbou limericků jen tak na koleně pro radost svou i svých blízkých se baví hodně lidí, kteří umějí rýmovat.
Limerick se obvykle skládá z pěti veršů s dvěma rýmovými strukturami a s posledním veršem opakujícím rýmově verš první. Je přitom věcí cti autora, aby rýmy v limericku byly co nejoriginálnější a nejvtipnější.
Limericky bývají obvykle o někom, kdo je zmíněn obvykle už v prvním verši, kde je pro pořádek často upřesněno i jeho bydliště, a kdo v dalších verších něco zvláštního provádí – často se zmiňovanými nepříjemnými důsledky – a nemůže si pomoct ten někdo, kdo je zmíněn pro jistotu ještě v posledním verši, abychom si s povzdechem připomněli, jací že nešťastníci a složití charakterové mohou žít mezi námi.
Limericky, které si píšu na koleně i jinde pro radost já, často nezapřou, že je píše psychoterapeut. V některých možná poznáte někoho ze svého okolí – možná dokonce i sebe.
Limericky, které jsem si vyráběla ku radosti, se zde budou vynořovat zpod hladiny v jednom vždy jen v jednom kuse; před další návštěvě stránky se včas ponoří, aby se zpod hladiny vynořil další. Všeho moc škodí. Kdyby se vynořily najednou, všichni ti jejich hrdinové a hrdinky by se vzájemně utloukli; hrdinové limericků totiž bývají obvykle hodně velké osobnosti.
