Odborná bibliografie: úvod do problematiky:
Definice odbornosti jako takové:
Shrnutí významu a postavení odborné veřejnosti a její bibliografie ve společnosti
Summary:
V přiloženém velmi, ale opravdu velmi odborném článku, kterým jsem chtěla odborně přispět k přesnější definici a pochopení významu odborné bibliografie pro společnost jako takovou, nebo lépe pro společnost jako danou, se pokouším zdůraznit důležitost obecného paradigmatu, vytvářeného odborností jako takovou, nebo lépe odborností jako danou. Tedy důležitost a pochopení paradigmatu vyžadujícího a provádějícího pozorování a zkoumání jevů co nejobjektivnějším způsobem, tedy ne tak neomaleně subjektivně, jak si může dovolit pozorovat a zkoumat jevy pouhý laik, kterého jeho neodbornost – tedy neznalost konkrétních faktů – k ničemu nezavazuje, a tím mu ulehčuje život a celý jeho přístup k němu.
Pokud totiž někdo odbornou znalost faktů ze samé své podstaty laika nemá, nemusí přistupovat ke znalosti faktů jako k určitému závazku, z kterého se nelze vyvléknout. Laik si tedy může myslet co chce, narozdíl od odborníka, který tím, že zná odborná fakta, si už může myslet jenom to, co odpovídá odborným faktům, které zná. Tady je krásně vidět rozdíl paradigmat odborníka a laika, kdy odborník se snaží dívat se na svět jako na něco, co je třeba co nejobjektivněji zkoumat, kdežto laik se dívá na svět jako na něco, na co lze volně nadávat.
Definice významu slova odborný:
Abychom mohli přesněji definovat význam spojení odborná bibliografie, jev prvé řadě třeba vymezit, co v obecném paradigmatu znamená slovo odborný, potažmo odborník. Podívejme se tedy na definici slova „odborný“ v českém slovníku: „Odborný„ údajně znamená „učený„. Odborník by tedy měl být jakýsi učenec, resp. někdo učený. Tedy někdo, kdo ví víc než ostatní, neboť se – narozdíl od nějakého běžného neučeného nevzdělance – vzdělával.
A tady přicházejí první otázky:
Jaká je podstata takového učeného? Takového, který se vzdělával? Odborně? Potažmo jaká je jeho role ve společnosti? Ve které?
Zde se ocitáme na poli historicky nesnadno ověřitelných faktů, které by si zasloužily hlubšího zkoumání. Jediné, co se traduje celkem s jistotou, je fakt, že žádný učený nepadá z nebe. To už bylo zřejmě nějak dokázáno, neboť se to považuje za hotovou věc.
Podívejme se však na toto tvrzení hlouběji – z odborného hlediska. Jakkoliv se totiž toto tvrzení obecně považuje za hotovou věc, opravdu objektivní odborník se zde musí znova zamyslet: je toto tvrzení skutečně pravdivé?
Žádný učení nepadá z nebe:
(odborný rozbor tradovaného tvrzení)
Aby odborník mohl potvrdit platnost tohoto tvrzení, musí najít odpovědi na spoustu otázek, které se opravdovému odborníkovi se skutečným smyslem pro objektivitu faktů okamžitě rojí hlavou. Tak například:
- Dělaly se nějaké konkrétní pokusy k ověření této teze? Nějaký sledovaný výzkum? Byli snad nějací učení kontrolovaně házeni z nebe dolů, aby bylo možno pozorovat a zaznamenávat, padají-li, a padají-li, tak jak, jakým směrem, jakou rychlostí a kudy a kam? Či dokonce – což je samozřejmě velmi odvážná a moderní myšlenka – nepadají-li?! A ať už padali či nepadali, tak z jaké konkrétní výšky byli zmínění učení shazováni? Proč právě z takové a ne z jiné? Kdo onu výšku určoval a proč? Jaké měl pověření k určování něčeho tak důležitého? Jak obhájil své rozhodnutí? Jak vypadala oponentura?
A kdyby snad šlo nedejbože pouze o náhodný, vědecky neřízený proces (!) – objevují se před odborníky další neodbytné otázky:
Byl by schopen někdo takový, kdo takto zcela nevědecky, nekontrolovaně a metodologicky nečistě spadl z nebe –
- Jak by bylo možno poznat, že tento náhodně a metodologicky nečistě spadlý byl původně učený? Byl by on sám schopen nějak dokázat, že je, resp. že byl původně učený?
- Byl by schopen vůbec něco dokázat? Chtěl by? A jak by se mělo postupovat, kdyby nechtěl?
- A byl-li by přese všechno schopen takový spadlý jedinec něco někomu dokázat, což je z odborného hlediska prakticky skoro vyloučené, a chtěl-li by, což je z odborného hlediska prakticky skoro vyloučené také – zajímala by ho v takové chvíli tematika jeho předchozího vzdělání?
- A i kdyby ho přece jen zajímala a mohl by svou učenost nějak dokázat – například příslušným platným potvrzením, že držitel tohoto potvrzení byl původně učený – zůstal by takový učený učený i nadále?
- A dále: mohl by zároveň dokázat, že spadl zrovna z nebe? Měl by pro to nějaké uznatelné důkazy? Platné potvrzení? Že jeho držitel byl původně učený? A i kdyby jeho původní učenost byla prokázána a její existenci by bylo možno potvrdit jako fakt, tak se objevuje soubor otázek okolo oné učenosti; například zůstává takto spadlému učenému jeho předchozí naučená učenost nebo ji takový pád nějak charakteristicky mění? Lze tyto změny měřit? Jak? i kdyby se nějak prokázal – například příslušným potvrzením od nějaké vyšší autority – věřili by mu to účastníci takového laického, neodborného pokusu?
- A kdyby i všechny tyto námitky byly prověřeny a dodatečnými důkazy shledány irelevantními, přicházejí další otázky:
- Je k dispozici dostatečný vzorek učených spadlých z nebe oproti učeným z nebe nespadlým?
- A pokud by se zjistilo, že vzorek učených z nebe spadlých obsahuje nula jedinců, kdežto vzorek učených z nebe nespadlých je mnohem početnější, byl by to dostatečný důkaz, že z nebe nepadá žádný učený?
- A technická poznámka: Nepodařilo by se zvětšit původní nulový vzorek učených z nebe spadlých pouhým vhodně načasovaným strčením do zad pokusné osoby? Vhodným drcnutím ze strany odborného asistenta pokusu?
- A i kdyby mu věřili a uznali by toto potvrzení za právoplatné, bylo by možné jejich svědectví opravdu brát obecně jako právoplatné? Když nemají znalost všech odborných souvislostí?
A co neučení? Ti padají z nebe? Nebyla by přesnější teze Ani žádný učený, ani neučený nepadají z nebe. I když možná… Jak to chcete vyvrátit?
KDE je vlastně nebe? Jaká je definice padání? A kam? A proč? A jak to souvisí s úrovní vzdělání padajícího? Padá se z nebe na některých stupních zeměpisné šířky více? Je rozdíl mezi množstvím spadaných v létě oproti zimě? Takové otázky by si kladl odborník. Neodborníka by ani nenapadly. Neodborník by si v klidu nadával, že mu něco nejde, a tvrzení, že žádný učený z nebe nespadl, by mu bylo úplně jedno. Nesnažil by se dokázat platnost tohoto tvrzení. Jediné, co by se snažil dokázat, je platnost tvrzení, že za to, že mu něco nejde, může někdo jiný než on.
– Tak. Tady můžete pochopit rozdíl mezi odbornou a neodbornou veřejností. A tlak odbornosti, který je činěný na autory odborných pojednání.
