Rozhovor s rybenkou (střet civilizací)
(Pozn.: Rybenka je ten pravěký hmyz, který vám doma žije v odpadu a pobíhá po dlaždičkách na záchodě, když rozsvítíte, a vypadá jak temná hbitá slzička.)
Aj, a za hříchy vaše vtrhne do příbytků vašich horká, ba vařící voda, a vaši bratři a sestry vařeni budou zaživa. A nebude kam utéci, neb v prostorách dosud volných bude kouř, smrtelný bílý kouř, horký bílý kouř… – tak je psáno.
Ale to je hrozné… – Takhle vás trestá váš Bůh?
No. Přírodní katastrofa.
A jak k tomu dojde?
Myslím, že sléváš brambory. Nebo něco. Do odpadu. Tak se to u vás říká.
Ach… Ale to mě mrzí… Takové neštěstí. Ale mohla bych to změnit. Např. že když budu slévat brambory, nebo něco, ucpu napřed odpad špuntem a nechám vodu vychladnout, než ji pustím dál…
Aj, a za hříchy vaše vtrhne do příbytků vašich studená, či vlažná voda, a vaši bratři a sestry budou topeni proudem velikým. A nebude kam utéci, neb v prostorách dosud volných bude voda, všude voda, a nenechá nikomu uniknout, kdo zhřešil… – tak je psáno.
Bože. A co mám dělat? To snad abych nepoužívala odpady vůbec…
Aj, a za hříchy vaše sucho se udělá velikým a se suchem vtrhne hladomor do vašich příbytků a vy se budete před ním marně schovávat do skulinek, kde se voda skryla, ale ta před vámi uteče za hříchy vaše a vaše těla budou pomalu v bolestech vysychat za hříchy vaše… – tak je psáno.
Teda. Vy máte ale Boha…
Máme. – Vy ne?
No jo, no. – Ale já teda – já se mu moc nevěnuju.
Ne? – Já taky ne. Já mám vlastního. Ten mluví jenom se mnou. Jenom se mnou osobně.
Ano? – A o čem?
Něco jako že rybenky on miluje. Že je nedá.
Ano? – A ty mu věříš?
Jistě. Mám důkazy, že to myslí vážně.
Jaké?
Přežily jsme to, my rybenky. Pořád ještě jsme tady.
Chápu. – Poslyš… – Můj Bůh mě taky miluje.
Určitě.
