Laskavé masáže

Lidi znají masáže. Vědí, jak masáže vypadají.

To si lehnete polonahý na lehátko, a osoba víceméně pevné postavy se na vás usměje (nebo se na vás aspoň nějak zatváří; nebo se aspoň nějak zatváří někam stranou), případně si vás zkusmo trošku někde poplácá, pak si natře ruce olejíčkem, přistoupí k vám, položí vám na záda své vycvičené dlaně, pořádně vás jimi přitlačí na lehátko, vy heknete jak vypouštěné nafukovací lehátko, a pak to začne:

Jste hněten, tlačen, pleskán, proklepáván, mačkán, svírán, štípán, bouchán, šťouchán a natřásán – a musíte si to všechno nechat líbit. Když vás masér časem pustí, poděkujete za všechno, velmi opatrně se sesunete z lehátka, cestou se lehátka ještě nenápadně zachytíte, abyste nespadli, a cítíte se sice trochu jako zmlácení, ale i znovuzrození; svalům se ulevilo – masér uvolnil všechny ty přilepenosti svalů pod kůží, všechny ty tuhosti a únavy v těle.

Opatrně se oblékáte a ještě jednou děkujete, zatímco masér se usmívá, jako by se ani nenadřel – jako by z vás ani nevymačkal svou vlastní váhou tuny olova.

Tomu se říká pořádná masáž.

Kraniosakrální masáž, stejně jako masáž Bowenova, natožpak Reiki, o kterých bude na této stránce řeč, mají s tímto způsobem společné snad jedině to lehátko v mé ordinaci. Mají však výrazné terapeutické účinky – bez ohledu na to, že při nich nic o nic nepleská…