Léčivé Bachovy esence

Bachovy esence rozhodně nepocházejí z dílny velkého skladatele Johanna Sebastiana Bacha (1685 – 1750). Objevitel esencí byl pravděpodobně z úplně jiné rodiny, i když skladatele pravděpodobně znal.

Žil jindy (1886 – 1936), jmenoval se Edward a o jeho hudebním cítění není mnoho známo.

Z literatury vím jen, že to byl lékař (patolog, bakteriolog a imunolog), že byl sám těžce nemocen, a právě proto že sám hledal po celý svůj život jednoduchou, snadno aplikovatelnou metodu, kterou by mohl postihnout onemocnění celostně.

Vítr svým pohybem ovlivňuje celý lán. Nehýbá však každým stéblem zvlášť, ale všemi dohromady – celé pole se vlní. Ale jednotlivé stéblo je přitom uváděno do pohybu nejenom oním větrem, ale také drcáním sousedních stébel, která do něj drcají, samy rozhýbávány větrem a dalšími svými stébelnatými sousedy, kteří do něj drcají, samy rozhýbány větrem. Síla toho drcání je ovlivněna nejenom silou větru, ale také vlastnostmi jednotlivého drcajícího stébla: jeho silou, pevností, výškou, živinami, které přijalo, než přišla ta větrná čina, housenkou, která ho předtím kus užrala… Takže stébla jakožto části pole existují jednak dohromady a jednak každé zvlášť – a všechny jsou ovlivňovány nejen prouděním větru a celou tou činou, ale také jedno druhým, které na něj vykonává nějaký vliv – například pod vlivem větru do něj různě drcají, ale také ho chrání, protože sílu větru rozdělují – houf sílu větru snadněji pobere. kromě do jednotlivých stébel kromě větru drcají ještě znamená, že věci neexistují každý zvlášť, ale všechny dohromady, přičemž se každá ta věc vzájemně ovlivňuje s každou jinou věcíKaždé všechno, které máme na mysli, pozn.: Všechna všechna, která máme na mysli, jsou ovšem zase jen kousky toho základního všechna. Lidská mysl není schopna naráz zahlédnout všechno všechno. Vystřihne sna ten zaměří pozornost. Pak zírá, jak každý kousek tohoto všechna ovlivňuje všechny ostatní části tohoto všechna, z kterými toto všechno tvoří a vyvažuje. Chápete? Je to taková fascinující hra všech malých i větších všechen, které na sebe vzájemně působí, jsou ovlivňována ostatními všechny a taky ostatní všechna ovlivňují. například u člověka – se všechny malinké kousky, které toto jak všechny jeho kousky i tohoto vymezeného kousku všechna se vyvažují navzájem. Jak všechna ta malá všechna vzájemně spolupracují a vyvažují to trochu větší všechno, které jsou naprosto propojeny – jak každý kousek tohoto všechna jak ty kousky této části všechna

Zřejmě i jeho vlastní trápení mu umožnilo vcítit se do duševních i duchovních příčin lidského utrpení. A k poznání nové léčebné metody a k nalezení esencí mu pomohla právě snaha po odeznění vlastních trýznivých příznaků a vlastních bolestí.

Celostně znamená vcelku. Protože všechny části, které dohromady tvoří všechno, neexistují každá zvlášť, tedy každá sama o sobě, ale existují dohromady a dohromady jsou ovlivňovány, ale zároveň se ovlivňují vzájemně.

Co se Edwardu Bachovi podařilo cestou vlastní bolesti pochopit o podstatě nemoci, zachycuje citát z jeho díla:

Nemoc je jedinečná a nápravná: nechce se nám pomstít a ani není strašná. Je pouze prostředkem, který chce naši duši upozornit na naše chyby a ochránit nás před nimi. Zabraňuje nám dopustit se ještě větších omylů, způsobit větší škody, a vrací nás na stezku pravdy a světla, kterou jsme neměli opustit.

(Ilse Maly – Bachova květová terapie jako šance, pomoc a inspirace)

A směr, kterým se při hledání své léčebné metody vydal? – Jak je patrno z názvu knihy jeho žačky Ilse Maly, jde o bylinky – takže na první pohled nic nového; vždyť bylinky používaly babky kořenářky odjakživa.

Doktor Bach však použití bylinek dokázal nahlédnout z jiného směru: říká, že každá z rostlin (z nichž později vyrobil esence) žije v určitém kmitání, v určitých vibracích; podléhá takzvanému vyššímu uspořádání. Toto specifické kmitání se přenáší na člověka, který určitou esenci začne užívat; tím mu umožňuje překonat problémy, výzvy života a podpořit své vlastní zdraví.

Co se Edwardu Bachovi podařilo cestou vlastní bolesti pochopit o podstatě nemoci, zachycuje citát z jeho díla:

(Ilse Maly – Bachova květová terapie jako šance, pomoc a inspirace)

Lidem, kterým je slovo vibrace cizí a neumějí si představit, jak by jim jakékoli kmitání čehokoliv mohlo pomoci překonat výzvy života, nabízím konkrétnější pomocné obrazy:

Melodie:

Hudebně nadaný čtenář si může vzpomenout na lidi, kteří při zpěvu neudrží melodii: oni často vědí, jak ty tóny mají znít, jak ta píseň má vypadat, ale jejich hlas, když zkusí zpívat, se kolem té melodie jen tak přibližně vine – vibruje jinak než ta melodie: tu je výš než má být, tu je níž, někdy to tak na dva na tři tóny trefí, ale hned se zas ztratí jinam.

Ale: když se k takovým lidem přiblíží zpěvák, který melodii udrží, a začne jasně a čistě zpívat s nimi, tak jako by se v té chvíli naučili zpívat: drží se ho, a udrží se taky. Jako by jeho krásný hlas vedl a zpevňoval jejich hlas. A ti lidé v jeho přítomnosti získají jistotu ke zpěvu, a s tím ještě něco nezachytitelného, jemného; najednou se jejich vlastní hlas začne rozvíjet a nabývá na jistotě. Pak je teprve vidět jeho kvalita: jeho krásné zabarvení, jeho sametovost, jeho síla – prostě všechno, čím mohou právě oni a jenom oni té písni prospět sami sebou, svou jedinečností.

Zpěvák, který melodii udrží a který může přijít na pomoc tomu nejistému, to je ta určitá Bachova esence.

Ten nejistý, co se přes všecku snahu kolem té melodie jen vlní a nedokáže jí kvůli své nejistotě a svému tápání prospět tím dobrým a jedinečným, co je v něm, to je ten člověk, kterému může pomoci Bachova esence.

Pomoci mu může k tomu, aby svou vlastní silou, svým zabarvením prospěl té melodii.

A tou melodií je aktuální místo, kde ten člověk zrovna v životě stojí. Ta situace, v níž se ten člověk ve svém životě v tu chvíli ocitl. To místo, ta situace jako by něco zpívaly, nějak vibrovaly a člověk si s tím neví rady. Neumí na to reagovat. Pere se s tím. Bojí se toho. Strachy se dostává do křeče a kvůli té křeči tím hůř dokáže s písní alias s vibracemi toho místa, té situace najít společnou řeč. Tím vzniká ten problém – ta disonance. Člověk si se situací neví rady, neumí zachytit podstatu problému – jen se nejistě kolem ní vlní, tu je moc nahoře, tu moc dole, na chvilku ji drží přesně, ale hned ji zas ztratí; „zpívá falešně“. Tj. nedokáže ve svém zmatku souznít s melodií, která se právě děje. Chybí mu ta správná vibrace.

Až mu ji Bachova esence pomůže zachytit, pak píseň toho problému a píseň toho člověka se sjednotí. Disharmonie se mění v harmonii. A on pak použije svou vlastní sílu, své vlastní zabarvení hlasu; a to nejen k řešení toho problému, ale i k využití síly toho problému pro svůj vlastní život i pro život ostatních.

Jestliže nemáte hudební cit a ani cit pro fyzikální kmitání, ale zato máte cit pro lidi a jejich emoce, nabízím další přirovnání:

Váš soused je v panice: dělá si hlavu z něčeho, co je, jak vidíte vy, úplně jednoduché.

On tu jednoduchost ale uvidět nemůže, protože se nesoustředí ani vteřinu: pořád se mu do hlavy hrnou zběsilé věty typu To je průser, To nikdy nedokážu, Nemám na to, Všechno je v hajzlu apod. Vy vidíte, že v hajzlu není nic. Ale vy to vidíte proto, že jste v klidu (tj. v těch správných vibracích), takže máte čas to uvidět. V klidu jste, protože jste problém podobný problému sousedovu ve svém vlastním životě už řešil (třeba i víckrát) a zdárně vyřešil: zažil jste, že to má řešení, a chápete i tu jeho paniku a taky víte, že ta panika přejde a najde se cesta – tehdy jste ji měl taky a taky přešla a našla se cesta.Je zbytečné tomu člověku vysvětlovat, že vše je snadno řešitelné, jen ať se uklidní. Nepovede se to, protože on vás neposlouchá: celá jeho pozornost je zahlcená těmi zaslepenými horečnatými myšlenkami paniky.Jestliže vaše životní zkušenost s tím problémem (s panikou, kterou přináší, s koncem té paniky a s objevením cesty k vyřešení) je hluboká, tak vy zůstanete opravdu v klidu, ať ten člověk vyvádí cokoli.Pak stačí s tím člověkem jen tak být. Nepřesvědčovat ho o čemkoli, ale vyzařovat klid a důvěru v něj a ve věci příští. Takže v klidu čekáte na to, co víte, že přijde: vibrujete klid. A pobytem souseda v bezpaničném prostředí, které vy vytváříte (prostě jen tím, že nejste v panice, ale ve své hluboké pozitivní zkušenosti), se panika v sousedově mozku začne ztišovat. Vy nemusíte za souseda řešit jeho problém – on na něj pak stačí. Vy jste do jeho domácnosti jen donesli svůj klid. Ostatní udělá on. Vy a vaše vibrace jste mu jen pomohli se na to připravit.V tomto případě vy jste modelem Bachovy esence a váš soused ji ve vás užívá.

Doufám, že tato podobenství přispějí k pochopení působení Bachových esencí na člověka, a to i přesto, že se mi do nich nepodařilo vsunout vysvětlení, jak to, že určitá rostlina umí udržet určitou melodii nebo že ví o řešení problému své. Taky nejsem mistr Edward Bach. Sama nevím, jak na to on přišel. Mám podezření, že si s nimi povídal, a to velmi důvěrně.