PAK PŘEDSTOUPIL JEDEN Z MĚSTSKÝCH SOUDCŮ
A ŘEKL: PROMLUV K NÁM O ZLOČINU A TRESTU.
A Mustafa odvětil, řka:
Často jsem vás slyšel mluvit o tom,
kdo spáchal zlo, jako kdyby nebyl jedním z vás,
jako by to byl cizinec a vetřel se do vašeho světa.
Já však říkám,
že stejně jako svatý a spravedlivý
nemůže vystoupit
nad to nejvyšší, co je v každém z vás,
tak také špatný a slabý
nemůže klesnout pod to,
co je ve vás nejnižší.
A jako jediný list nezežloutne
bez tichého souhlasu celého stromu,
tak ani zločinec nemůže činit zlo
bez skrytého souhlasu vás všech.
Všichni putujete společně jako procesí k božství,
jež je ve vás.
Vy sami jste cestou i poutníky.
Když jeden z vás upadne,
upadne kvůli těm, již jsou za ním;
je to výstraha před kamenem úrazu.
Ba, on upadne i kvůli těm vpředu,
kteří ač rychlejších a jistějších nohou,
přece kámen z cesty neodstranili.
A ještě vám řeknu toto,
i když ta slova dolehnou těžce na vaše srdce:
Zavražděný je odpovědný za své zavraždění
a oloupený není bez viny na svém oloupení.
Spravedlivý není bez viny při činech hříšníka
a ten, kdo má čisté ruce,
není čist od skutků zločince.
Věru, viník je často obětí ublíženého,
a ještě častěji odsouzený nese břemeno za nevinného a neobviněného.
Nemůžete oddělit
spravedlivého od nespravedlivého
a dobrého od zlého.
Neboť společně stojí před tváří slunce,
právě tak jako se společně tká černé a bílé vlákno.
A když se černé vlákno přetrhne,
tkadlec prohlédne celou tkaninu a prozkoumá i tkalcovský stav.
(Chalíl Džibrán – Prorok – úryvky z promluvy O zločinu a trestu)
