PAK ŘEKLA JEDNA Z ŽEN:
PROMLUV K NÁM O RADOSTI A ŽALU.
A Mustafa odpověděl:
Vaše radost
je váš žal zbavený masky.
A tatáž studnice,
z níž tryská váš smích,
byla často naplněna vašimi slzami.
A jak by tomu mohlo být jinak?
Čím hlouběji se vrývá žal do vašeho nitra,
tím více můžete pojmout radosti.
Což není pohár, v němž je vaše víno,
pohárem, jenž byl vypálen v hrnčířově peci?
A není loutna, která konejší vašeho ducha,
týmž dřevem, které bylo opracováno nožem?
Když jste veselí,
nahlédněte hluboko do svého srdce;
shledáte,
že to, co vám dává žal,
je zároveň to, co vám dává radost.
A když jste smutni,
pohlédněte opět do svého srdce
a uvidíte,
že ve skutečnosti lkáte jen pro to,
co bylo vaším potěšením.
Někteří z vás říkají:
„Radost je větší než žal,“
a jiní říkají: „Ne, žal je větší.“
Já vám však pravím,
že radost a žal jsou neoddělitelné.
Přicházejí společně,
a usedne-li jeden z nich s vámi k vašemu stolu,
pamatujte, že druhý spí na vašem loži.
Ve skutečnosti jste jako váhy zavěšeni mezi žalem a radostí.
(Chalíl Džibrán – z knihy Prorok – úryvek z promluvy O radosti a žalu)
