Soudit smí jen Pán, neboť On zná všechny souvislosti. Jen Ten, kdo zná člověka z mnohých životů, ho může posoudit. Ve většině případů ty svým zrakem neobsáhneš ani tento život. Co tedy můžeš znát? Jak chceš být schopen soudit?
Než abys soudil, radím ti spatřovat v druhých to dobré. Přičemž bys neměl slepě a naivně vletět každému do náruče. Raději bys měl vyškolit svůj zrak, aby stále hbitěji rozpoznal dobré vlastnosti.
Lidé jsou různí. O čemž není pochyb. Jsou lidé, od nichž ti radím držet se daleko, protože ti mohou ublížit. Musíš si však uvědomit, že i to má s tebou mnoho společného. Kdybys ty byl jiný, nezaplétal by ses do jejich problematických zájmů a mohl bys ve styku s nimi zažít mnoho radosti.
K čemu mířím je to, že mnoho lidí můžeš „milovat do dobroty“. Tím, že se s nimi setkáš od srdce k srdci a dáš jim zřetelně najevo, že v nich vidíš a oceňuješ to pozitivní, můžeš je s troškou trpělivosti od základu změnit.
Proto ti říkám: „Neposuzuj, neboť ve většině případů stejně posuzuješ nesprávně. Raděj se k lidem chovej s vědoucí láskou – s láskou, která ví o obtížích vývoje člověka a právě proto dokáže některé stinné stránky přehlížet. Také protože ví, že má-li člověk být schopen něco přehlížet, nesmí být slepý.“
Promluvy k Západu, Sathya Sai
