Karty jistě znáte. Možná jste neokusili slastí mariáše či bridže, ale jistě jste se setkali třeba s Černým Petrem – tou hrou na outsidera, ukazující malému člověku, o čem je život. A znáte i Pexeso – tu sadu čtverečků deptající rodiče, jejichž paměť už dávno není to, co bývala. A což kvarteto, plné poučných obrázků … A – ano, taky Záchod, stavěný s rozmyslem a skoro bez dechu … Někdo se setkal i s Volem bůhvíproč vyzývaným k pádu (jako by kdy nějakému volovi stačilo k pádu pouze říct Vole, padni …
).
Ve všech klasických karetních hrách jsou zavedena nějaká pravidla, na kterých se (aspoň jakžtakž) shodnou ti, kteří se ke hře sejdou, rozhodnuti zvítězit. Snaha po vítězství vede k zábavě. To je běžné použití karet.
Ale ke kartám existuje ještě jiný přístup, než jaký mají karetní hráči. Jsou lidé – například kartářky či tarotoví znalci – kteří s kartami vedou řeč. Jako s bytostmi. Vyptají se jich na věci a karty jim odpovídají.
A někdy ani nekladou otázky – jen vnímají, co jim karty samy říkají. Karty jsou jim partnery.
Kromě pravidel o významech karet zde funguje ještě něco, co se mezi člověkem a kartami vytváří. Má to něco společného s důvěrou, s intuicí, s pročištěnou cestou, se spojením s něčím, co je těžké pojmenovat.
Takovému spojení v důvěře s něčím, co je těžké pojmenovat a co člověka může jemně vést ve chvílích, v nichž si neví rady, se lze začít učit i zde na těchto stránkách:
Protože zde nahoře vlevo ve sluníčku je speciální návštěvní místnost.
Za ní pak jsou neviditelné dveře, které vedou do zásobárny tisíců různých postřehů a připodotknutí – takových ťuknutí, kterých se nám dostalo, když jsme během mnoha let spolu s klienty hledali cestu z různých životních zapeklitostí, zastydnutostí, zaťatostí, zápasů a zádrhelů a jiných zamotaností.
Kdykoli navštívíte tyto stránky, uvolní se pro vás z této veliké zásobárny jen jedno jediné ťuknutí. Skryté dveře se pak otevřou a pustí právě jen toto jediné ťuknutí do sluníčka, abyste se mohli setkat ze všech těch tisíců právě s ním.
A právě protože těch ťuknutí je tolik a protože ve velkém množství prvků lze zahlédnout v chaosu řád, stane se to, co mi pak lidé hlásí a čeho jsem si také všimla:
totiž že ťuknutí, které se objeví zrovna ve chvíli, kdy určitý otevře tyto stránky a podívá se do sluníčka, nějak souvisí s tím, co ten člověk zrovna v životě prožívá a řeší; s nejistotou, s bolestí, s chybou, kterou opakovaně dělá, s otázkou, kterou si v poslední době klade, s něčím, nad čím je pro něj dobré se zamyslet při hledání řešení konkrétního problému…
Prostě že ten konkrétní citát, který se ve sluníčku objeví právě ve chvíli, kdy přijdete vy se svou otázkou, může být inspirací, navedením na cestu při hledání odpovědi.
A tak se lidé sem do sluníčka chodívají poradit a inspirovat na své životní cestě.
