Hamm (imobilní, slepý člověk na vozíku):
„Jednoho dne budeš slepý. Jako já. Budeš dřepět někde, drobeček navždy ztracený v prázdnu, ve tmě. Jako já. Jednoho dne si řekneš: Jsem unavený, jdu si sednout, a půjdeš si sednout. Pak si řekneš: ‚Mám hlad, vstanu a půjdu se najíst.‘ – Avšak nevstaneš. Řekneš si: ‚Neměl jsem si sedat, ale když už jsem si sedl, ještě chvilku posedím, pak vstanu a půjdu se najíst.‘ – Ale nevstaneš a nepůjdeš se najíst. Budeš chvíli zírat na zeď, pak si řekneš: ,Zavřu oči, možná na chvilku usnu, potom to půjde líp.‘ A – zavřeš je. Až je otevřeš, žádná zeď už nebude. Nekonečno prázdna bude kolem tebe, mrtví všech věků zmrtvýchvstalí by je nezaplnili a ty v ní budeš jako oblázek v širé stepi. Ano, jednoho dne poznáš, co to je, budeš jako já, jenomže ty nebudeš mít nikoho, protože tys neměl soucit s nikým a už nebude nikoho, s kým bys mohl mít soucit.“
(Z divadelní hry Samuela Becketta Konec hry)
