Chvilku se přehraboval v kapsách a pak vytáhl malou knížečku, kterou jim podával k nahlédnutí.
„Tohle patřilo mýmu prapradědečkovi,“ řekl. – „Byl ve válce s Pseudopolisem a moje praprababička mu dala tuhle knihu modliteb pro vojáky, protože ve válce člověk potřebuje všechny modlitby, na který si jen dokáže vzpomenout, to mi věřte. Tak on si ji strčil do horní kapsy svýho kabátce od uniformy, protože byl moc chudej, než aby si mohl pořídit brnění, a nazejtří v boji… húúš, přiletěl šíp, vodnikuď, zabod se rovnou do týhle knihy a prošel jí celou a zarazil se až na poslední stránce, heleďte. Tady je vidět ta díra.“
„To musel být fakticky zázrak,“ souhlasil Karotka.
„Jo, taky bych řek,“ přikývl seržant. Pak se zasmušile zadíval na odřenou knížečku. „Škoda, že ho zasáhlo těch dalších sedmnáct šípů.“
(Terrry Pratchett, Hrrr na ně!)
