Má dva soky. První ho svírá zezadu, odkud vzešel. Druhý mu překáží v postupu vpřed. Bojuje s oběma.
Vlastně mu ten první pomáhá v boji s druhým, neboť ho tlačí dopředu, a zrovna tak ten druhý mu pomáhá v boji s prvním; neboť ho přece tlačí zpátky.
(On) sní o tom, že jednou v nestřeženém okamžiku – to by ovšem musela být noc, tak temná, jak žádná ještě nebyla – vyskočí z bojové linie a za své bojové zkušenosti bude ustanoven soudcem nad oběma soky, kteří spolu bojují.
(Franz Kafka, Aforismy )
