Existují malé otázky, středně velké otázky a velké otázky. Pak jsou ještě větší otázky, obrovské otázky a otázky tak ohromné, že si jen těžko představíme, jaký typ odezvy se dá počítat za odpověď.
Malé otázky většinou poznáte: vypadají neuvěřitelně komplikovaně. Otázky jako: Jaká je molekulární struktura levotočivého isomeru glukózy?
Jak se otázky zvětšují, stávají se podvodně malými: Proč je nebe modré?
Opravdu velké otázky jsou tak jednoduché, že se zdá naprosto překvapující, že věda nemá ani ponětí, jak na ně odpovědět: Proč vesmír neběží radši pozpátku? nebo Proč červená vypadá takhle?
Tím jsme chtěli ukázat, že je mnohem jednodušší otázku položit než na ni odpovědět a že čím je otázka specializovanější, tím delší slova musíte vymyslet, abyste zformulovali odpověď.
Navíc, čím větší otázka, tím více lidí se o ni zajímá. Těžko se někdo stará o levotočivou glukózu, ale skoro všichni uvažujeme, proč červená vypadá tak, jak vypadá, a matně dumáme, zdali vypadá pro všechny stejně.
(Terry Pratchett, Věda na Zěměploše)
