Léčivé esence Pomandery

Pomandery jsou léčivé esence, obsahující energii barev, bylin a krystalů. Ovlivňují zejména mentální a emoční úroveň člověka. Nanášejí se v několika kapkách na kůži a působí okamžitě. Tiší stres či nervozitu, léčí následky šoků, pomáhají k lepší koncentraci, zbavují napětí a dodávají energii.

Přehled jednotlivých pomanderů a jejich hlavních účinků

1. pomander – bílý:

Vede člověka k jasnosti a k novému začátku. Chrání a harmonizuje všechny čakry.

2. pomander – růžový:

Učí člověka lásce a sebepřijetí; otvírá srdce, a tím ho chrání před zranitelností; působí na vylučování adrenalinu a ztišuje agresi. Dobře ovlivňuje skupinové procesy.

3. pomander – tmavě červený (rubínový):

Dodává člověku vitalitu, uzemňuje ho, obnovuje energii při stavech vyčerpání; zmírňuje úzkost.

4. pomander – červený:

Otvírá člověka nadšení, enthusiasmu; pomáhá překonat negativní důsledky hněvu a nepřátelství (vůči sobě i vůči ostatním); zbavuje ostýchavosti a strachu z fyzických doteků.

5. pomander – korálový:

Dotýká se člověka v tak hlubokých úrovních, jak hluboko lze najít v moři živé korály: až u dna. Léčí ta nejhlubší (často zapomenutá) zranění. Učí člověka milovat svou vlastní nedokonalost, svůj stín; překonat své vnitřní bariéry a vynést na světlo to, co dosud (i nevědomě, strachy ze zranění) skrýval.

6. pomander – oranžový:

Pomáhá zotavit se po prožitém šoku: dokáže uzavřít éterickou trhlinu, která se v neviditelném, jemnohmotném těle po prožití šoku objevuje. Ulevuje strachům pociťovaným v oblasti břicha a solaru.

7. pomander – zlatý:

Umožňuje navázat kontakt s vlastní vnitřní moudrostí, spojit se se vlastními instinkty a s vlastním učitelem. Vede člověka skrz stěnu postavenou z jeho intelektuálních soudů a pomáhá mu zaměřit se na schopnost radovat se z maličkostí; přináší pokoru a spojuje člověka se Sluncem.

8. pomander – žlutý:

Mluví o smíchu a o smyslové radosti (tj. o radosti související s naším hmatem, čichem, chutí…); projasňuje mysl, vnáší jasnost do různých situací běžného života. Energetizuje mysl i tělo a pomáhá při problémech s přijímáním (potravy, energie…). Harmonizuje plexus solaris. Usnadňuje překonání iracionální úzkosti a nervozity. Ulevuje při neurotických a zimních depresích.

9. pomander – olivový:

Otevírá srdce a vede k vnitřní pravdě umožňuje objevovat a vyjadřovat vlastní city; tím otvírá srdce a vede k vnitřní pravdě tak, aby člověk nežil jen pravdou jiných lidí. Usnadňuje rozhodování.

10. pomander – smaragdový:

Poskytuje člověku ochranný prostor pro rozhodování; probouzí v něm uvědomění si vlastní pravdy a směru a věrnost sobě samému. Prohlubuje dýchání, a tím otvírá a zklidňuje srdce a pomáhá nahlédnout do vlastního nitra a dobrat se podstaty. Přináší hluboký kontakt s přírodou.

11. pomander – tyrkysový:

V člověku podporuje tvořivost a radost, umožňuje spojení s vnitřním učitelem. Působí proti trémě, rozpouští blokády v tvůrčí oblasti a ostych z mluvení (např. u cizích řečí).

12. pomander – safírový:

Vede člověka k míru, v němž je možná komunikace. Uklidňuje, učí toleranci k sobě i k ostatním a důvěře ve vlastní vnitřní vedení. Chrání před poraněním psychiky. V těžkých životních obdobích posiluje fyzickou i emoční odolnost. Pomáhá člověku při obtížích s autoritativními osobnostmi. Zmírňuje přílišné utrpení.

13. pomander – královsky modrý:

Vede člověka k tomu, aby si uvědomil nekonečné možnosti hluboko ve svém nitru. Překonává pocity extrémní izolovanosti, otvírá cestu k intuici a k fantazii, k soucitu a empatii. Zesiluje smyslové vnímání. Silně chrání, ale neizoluje. Prohlubuje prožitek z hudby.

14. pomander – fialový:

Dodává klid mysli. Představuje spojení mezi nahoře a dole. Osvobozuje procesy myšlení (tj. umožňuje překonávat a uvolňovat svazující myšlenkové koncepty, naše názory a postoje k tomu, co se děje, dělo a bude dít; zbavuje omezení i iluzí). Pomáhá překonat monotónnost všedního života. Vede k respektování sebe sama i ostatních.

15. pomander – purpurový:

Vede k sebepoznání a k poznání vlastního životního úkolu a účelu duše. Harmonizuje instinkt a intelekt, uvádí ducha do souladu s tělem. Po prožitých depresích zesiluje příliv pozitivní energie a poskytuje silnou ochranu. Pomáhá naladit se na přírodu a integrovat zážitky ležící mimo rámec slov. Probouzí schopnost s láskou se věnovat běžným věcem všedního života a pochopení, že to, jak věci děláme, je stejně důležité jako co děláme.

__________________

Je důležité říci, že žádnou z informací výše uvedeného seznamu vůbec nemusíte vědět. Pomandery fungují i tehdy, když o nich nic nevíme.

Když jsme potichu a nesnažíme se cítit, co bychom měli cítit, tj. nesnažíme se do toho plést, nesnažíme se to křečovitě řídit, pomandery pracují volně a samy v nás osloví něco hlubokého.

Někomu se při použití pomanderu začnou chvět prsty, někomu tečou slzy, někdo se šťastně usmívá a neví čemu, někdo má pocit, že z něj kdosi zrovna sejmul těžké břemeno, někomu se rozšíří dech, někdo cítí ospalou úlevu atd.

Pomander samozřejmě působí i na ty, kteří – samým strachem, že nic neucítí nebo že kdovíco ucítí a kdovíco to s nimi udělá – nic vědomě necítí.

Způsoby použití pomanderů

Podobně jako u jiných esencí je způsobů použití mnoho. Některé konkrétní doporučuje výrobce, jiné se vyvinou samy, když člověk pomandery déle používá a vedle nich žije.

Zde uvedu takový, který se hodí pro čtenáře internetových stránek, kteří konkrétní pomander nemají k dispozici; přesto – a tomu se velmi těžko věří – lze s nimi vejít v kontakt na dálku. Kdo si chce vyzkoušet působení pomanderů na dálku, může zkusit toto cvičení:

Kontakt s pomandrem:

Pohodlně se usaďte, opřete se zády, nohy si pohodlně opřete chodidly o zem a ruce opřete lokty o opěrky křesla tak, aby nebylo nutno je celou dobu držet v napětí ve vzduchu. Dlaně jsou otevřené, prsty uvolněné. Oči můžete (a nemusíte) mít zavřené.

Pak pomyslete na jakékoli číslo z patnácti pomanderů (ať už vás napadne jakékoli číslo nebo jakýkoliv název pomandru, spolehněte se na svou intuici; na to, že je to právě ten, s kterým si vaše podvědomí potřebuje promluvit).

A rozhodně nemusíte předem přemýšlet, o čem ta řeč bude, tj. nemusíte studovat, co by ten pomander s ním přesně měl dělat podle návodu; to jenom omezuje a nutí člověka se do něčeho stylizovat. Stačí (a většinou je to i lepší) jen pomyslet na číslo pomanderu, případně na barvu či název, a požádat o pomoc.

A pak už jenom v klidu dýchejte a buďte; nedávejte tělu ani mysli žádné pokyny; jen pozorujte, co se bude dít.

Dít se mohou nejrůznější věci. Na začátku se často neděje nic, kromě myšlenek typu A neděje se nic – já to říkal, že to je nesmysl! nebo Vždyť jsem to věděla, že to nedokážu, já jsem na tyhle věci odjakživa byla tupá, prostě na to nemám…, případně kromě usilovného napětí vůle, která se snaží, fakt se snaží něco ucítit, a ono nepřichází nic než těkání myšlenek někam úplně jinam (Měla bych jít vařit…, Co zítra v práci…?, Dělám to tady ale pěkné blbosti…).

Ale když člověk trpělivě počká a jen tak si pár minut dýchá, mysl časem ztichne a možná, že člověk za chvíli ten tón či  pocit zaslechne: ruce mu mohou samy od sebe začít měnit polohu, pomalu a volně, jako by se vznášely, aniž jim jejich vlastník dá nějaký pokyn. Mohou se například samy pokládat tam, kde jich je třeba (na solar, na břicho, na srdce, na čelo …).

Může se změnit mimika obličeje: může přijít bezdůvodný úsměv či naopak slzy.

Člověk může mít pocit vnitřního pohybu (jako by se houpal, tančil apod., i když ví, že ve skutečnosti to teď nedělá) nebo pocit velké volnosti a svobody v prostoru okolo sebe.

Může mít nejrůznější emoce a stavy, které, když s nimi člověk chvíli zůstane, začnou se měnit a člověk jako by jimi proplouval k jiným a jiným krajinám..

Pokud se mu bude zdát ten zážitek příliš hluboký, může z něho samozřejmě kdykoliv vystoupit: poděkovat pomanderu a rozloučit se.

Takto hluboké zážitky se ale člověku necvičenému v meditacích stávají výjimečně. Spíš lze očekávat velmi jemné, skoro nezachytitelné reakce, které je šance lépe zachytit, když po cvičení s jedním pomanderem člověk po chvíli zkusí požádat jiný pomander o napojení, a pak si všímá rozdílu svého stavu a pocitů oproti pocitům, které cítil při komunikaci s předchozím pomanderem (jako by si až na pozadí změny všimnul, co předtím cítil).

A pokud člověk nezachytil nic, má různé možnosti. Buď se rozhodne, že všechno je to jen planý žvást (a pak to tak v jeho realitě bude), anebo to vezme jako výzvu a bude to zkoušet vícekrát, dokud se jemnost vnímání nevytvoří (a pak to tak v jeho realitě bude), anebo bude považovat ty, kteří něco cítili, za trapně sugestibilní na rozdíl od něj, jehož psychika je odolná (a zas to tak v jeho realitě bude).

Moje hluboká zkušenost se sebou i s lidmi je ta, že pokud člověk vytrvá ve spolupráci s esencemi i se svým podvědomím, něco se začne měnit; něco hlubokého, co mu dokonce časem samo poví, proč na začátku nic zachytit nemohl.Podobným způsobem se dá pracovat i ostatními esencemi – s Bachovkami (bližší informace o působení Bachových esencí lze najít na stránce Bachovy esence), kvintesencemi (bližší informace na stránce Kvintesence), s ekvilibrii (informace lze najít na stránce Equilibria) apod., ale dokonce i s celým světem okolo.

Není však třeba spěchat a nechat se unášet podobnými zážitky příliš často na úkor všedního života. Pro lidi, které to láká či kteří jsou tak senzitivní, že se nechávají podobnými zážitky unášet příliš hluboce, je zde jedno z mnoha upozornění, jak neuletět kamsi do absolutního duchovna:

Je třeba vědět, že jakkoli jsou tyto výlety krásné a dávají spoustu naděje, ještě krásnější a nadějnější, i když se to nezdá, je úplně normální život, ten všední život, který žijeme.

Esoterika je nádherná cesta, ale pokud vede zase jenom k esoterice, je to cesta v kruhu, jakkoli nádherném.

Lépe je se s její pomocí dostávat k poznání toho, že nádherné je právě to všední, co mám doma, co mám v rukou, co můžu slyšet a vidět, čichat a cítit, co dělám dnes a denně a co vůbec nevypadá jako překrásné světlo, anděl s křídly, pochopení absolutního sjednocení se vším a další nádherné vize.

Co naopak vypadá jako teplá, dost neprůzračná voda v dřezu plném nádobí, vůně šampónu v koupelně, znělka večerníčku, zvuk autobusu na ulici, štěkot psa venku, vlastní dech a teplo rukávu vlastního svetru na paži.

A právě pro ty, kteří od těch všedních, málo vznešených prvků všedního života prchají k svým vizím a napojením na vyšší smysl, je to ten ten nejdůležitější životní úkol: najít radost ne až tak nahoře, v povznášejícím duchovnu, ale spíš dole, ve všedním tělesnu. Pro ně (ale nejenom) je tu:

Cvičení dobrého návratu k realitě

Impulsivně, bez přemýšlení si vezměte do ruky první všední předmět, který je ruce poblíž (ne horké kafe apod. – to by se těžko cvičilo soustředěně. Lepší je tužka, sklenice, blok … cokoli).

Zavřete oči a ciťte ten předmět mezi prsty. Jen tak s ním buďte, déle buďte. Tak se opět může vytvořit zvláštní spojení.

Možná ten předmět zvedne ruka ke rtům a člověk zjistí, jak jemný, citlivý hmat je ve rtech. Možná ruka tím předmětem pak sama pohladí tvář či udělá cokoli. Možná ta ruka s předmětem neudělá nic – je v pořádku nedělat nic. Někdy je to dokonce velmi úlevné. Prostě jen buďte.

Pokud s tím předmětem chvíli zůstanete, něco jemného se začne dít. Stanete se s tím předmětem na chvíli hluboce a přitom jemně spřízněni, skrz něco tak jednoduchého jako jsou vlastní smysly – ty antény, jimiž se dotýkáme fyzického světa.

Podobně se lze dotknout konečky prstů také sám sebe – vlastního těla: cítit pod svými prsty své tělo a cítit, taky, jak to tělo na ten dotyk odpovídá: jak si konečky prstů povídají s čelem, se rty; jak si naše tělo (a my v něm) povídá samo se sebou. A jak je vám celým, když se takto jemně dotýkáte sebe a když tomu věnujete svou jemnou pozornost?

A můžeme dokonce ruku otočit dlaní vzhůru a vnímat ten jemný dotek vzduchu na ní, na hřbetu ruky, mezi prsty… – kdy už není poznat, jestli se ruka dotýká vzduchu, nebo vzduch ruky.

Je to jako by voda obtékala kámen, ale mnohem jemnější. Velmi jemný kontakt mezi vaším tělem a jeho okolím -Je tam či snad jemný kontakt okolí s vaším tělem? – Hrajte si.

Pomalu se dotknout takto vnímavými, naladěnými prsty vlastního čela či rtů můžeme kdykoli. Stejně, jako se kdykoli můžeme dotknout vzduchu kolem nás. A nechat se jím dotýkat a vnímat jeho dotek.

V tu chvíli jsme vždy sami se sebou. V těle. V realitě. Jsme tu, a jsme u sebe.