Rozhovor čtenářský, filozofický
Za mýho mládí byly moudrý slabikáře. Pamatujete?
Jakpak ne. Byl v nich základ.
Jo. Přesně. Základ. V některých knihách máte základ. To můžete číst pořád – a vždycky něco objevíte. Něco vám dojde.
Jo. Třeba: Ema má mámu. Máma má Emu. – Pamatujete?
Jakpak ne. To bylo dobrý.
Že jo. Člověk to tehda čet – ukazoval si – a ani nevěděl, co čte.
No. Některý věci se poznaj až na druhý čtení.
Přesně. Nebo na třetí.
Jo. Život vás musí napřed naučit.
Jo. Ema má mámu. Máma má Emu. – To bylo přesný.
Jo. Zásah.
Jasně. Když něco máte, tak ono to má vás. Vždycky. Nejde to oddělit.
Jo. Máte vztek – a vztek má vás. Máte vši – a vši mají vás. Nejde to oddělit. Máte Emu – a Ema má vás. Bohužel.
