Zeptá-li se nás někdo, co je to meditace, nejsnáze mu princip meditace vysvětlíme tak, že řekneme:
Meditace je prostor mezi dvěma myšlenkami
.
– Ano, tak jako mlčení je prostor mezi dvěma větami, stejně tak meditace je mlčení mezi dvěma myšlenkami.
____________
Další otázka nevědomého může znít: Jak je možné dostat se do prostoru mezi dvěma myšlenkami?
– Odpověď: Tím, že ztratíme zájem o všechny myšlenky. Stejně tak o dobré jako o špatné
.
_____________
A do třetice: V pořádku. Ale přestanu-li myslet, co se stane s mou inteligencí?
Jak byste odpověděli vy, kteří už umíte nemyslet alespoň v optimálních podmínkách? Co se stalo, když poslední myšlenka odešla a další ještě nepřišla? Co se stalo s našimi pocity, vjemy, rozlišováním a vědomím? Otupěly? Nebo se staly mnohem bystřejšími?
Kdo uskutečňuje meditaci, zjistí skutečnost, že se mu zostří smysly, a proto cítí intenzivněji, vnímá intenzivněji, rozlišuje přesněji a uvědomuje si jasněji. Rozdíl mezi myšlením a meditováním je tak výrazný, že se nemůže zmýlit. Znamená to, že se nestal méně inteligentní, ale inteligentnější. Protože schopnost myslet neztratil, ale získal schopnost, kterou předtím neměl.
Získal schopnost nemyslet, když nechce, a myslet, když chce myslet. Je v situaci dělníka, který konečně ovládl lopatu, která doposud ovládala jeho:
Předtím, i když nechtěl házet lopatou, musel, protože se mu vnutila do rukou a donutila ho házet. A tak házel hlínu, štěrk, písek a špínu i tehdy, když byl unaven, a pouze ve spánku dokázal od této dřiny utéci. V bdělém vědomí to nedokázal. A vida, dnes už to dokáže i v bdělém stavu vědomí. A tak používá lopatu, když ji chce používat, a když udělal co měl a chtěl udělat, odkládá ji.
Stal se proto méně inteligentním?
