Albert Szent-Györgyi, jenž toho věděl dost o mapách,
podle nichž se ubírá kamsi život,
vyprávěl tento příběh z války,
skrze niž se ubírá kamsi historie:
Z malého maďarského oddílu v Alpách vyslal mladý poručík
výzvědnou skupinu do ledové pustiny.
Neprodleně
počalo sněžit, sněžilo dva dny a skupina
se nevrátila. Poručík trpěl: poslalť
na smrt své lidi.
Leč třetího dne výzvědná skupina byla zpět.
Kde byli? Jak dokázali nalézt cestu?
„Ano“, pravila skupina, „pokládali jsme se již
za ztracené a čekali konec. Když tu jeden z nás
našel v kapse mapu. To nás uklidnilo.
Utábořili jsme se, přečkali sníh a pak s mapou
našli správný směr.
A tak jsme tady.“
Poručík si vypůjčil onu podivuhodnou mapu, aby ji
prostudoval. Nebyla to mapa Alp,
nýbrž Pyrenejí.
…
Nashledanou.
(Miroslav Holub, Stručná úvaha o mapách – z básnické sbírky Naopak)
