Jednoho dne seděl Králíček s Prasátkem před Púovým domkem a poslouchali Králíčka a Pú seděl s nimi. Bylo ospalé letní odpůldne a Les byl plný něžných šelestů a Púovi se zdálo, že na něho všecky volají: „Neposlouchej Králíčka, poslouchej nás.“
A tak se pěkně a pohodlně uvelebil, aby se mu lépe neposlouchalo Králíčka, a občas otevřel oči a řekl: „Hm!“ a pak je zase zavřel a řekl: „Svatá pravda!“ a Králíček občas velmi vážně řekl: „Rozumíš, co myslím, Prasátko,“ a Prasátko velmi vážně přikývlo na důkaz, že rozumí.
(A. Milne, Medvídek Pú)
