Vydal se na lov Zvědavých olihní, kterým se tak říkalo, protože to jednak byly olihně a jednak byly zvědavé.
Jejich zvědavost byla tím, co k nim také přilákalo zvědavost lidí.
Obvykle věci probíhaly takto: Krátce po tom, co olihně připluly zvědavě obhlédnout světlo lucerny, kterou Kuboš Janeček zavěsil na vnější bok člunu, začaly se s dvojnásobnou zvědavostí zajímat o způsob, jakým mnohé z jejich středu se zašploucháním mizely směrem vzhůru.
Zvědavé olihně byly výjimečně zvědavé. Ke svému neštěstí nebyly příliš dobré v praktickém využití získaných poznatků.
Do míst, kde se vyskytovaly, to bylo daleko, ale Kubošovi se ten výlet obvykle více než vyplatil.
Zvědavé olihně byly malé, neškodné, jejich loviště se velmi těžce hledala a gourmeti celého světa se shodli v tom, že na světě neexistuje tvor, který by mě odpornější chuť než ony. To mělo za následek, že se po nich vzápětí nesmírně zvýšila poptávka v jistých velmi drahých restauracích, kde z nich ti nejzkušenější šéfkuchaři s neobvyklou péčí připravovali pokrmy, v nichž zaručeně není ani stopy po chuti Zvědavé olihně!
(Terry Pratchett, Hrrr na ně!!!)
