Vědci prý dokázali existenci paralelních světů. Ale existenci paralelních světů je přece možno vnímat denně… Bez paralelních světů se evidentně nelze minout. Vyvažují naši realitu, náš řád věcí. Všude jsou důkazy – stačí se jen pozorně dívat.
Například broušené křišťálové sklo. Nádherné těžké mísy, vázy, sklenice ve výlohách obchodů v historických částech měst. Sluneční paprsky v tom září. Velká krása to je.
Ano – je to drahé, ale je to krásné a určitě to má nějaký smysl, nějakou velkou hodnotu; vždyť proč jinak by se to za ty peníze kupovalo? Proč jinak bychom to měli doma stále na očích v obýváku v zaskleném sekretáři, než aby se na to kdokoli mohl v případě náhlé potřeby kdykoli podívat? Proč jinak bychom to dědili jako důležitou věc po předcích? Proč jinak bychom to dostávali svatebním darem od dojatých příbuzných? Proč bychom do toho ze všech bramborových salátů ukládali jen ten vánoční? Proč bychom dávali takový pozor, aby se to nerozbilo? Ježišikriste, cos to udělal, to byla mísa po babičce?
Množství těchto nosičů zvláštního smyslu na jednu domácnost bývá omezené – už jen velikostí sekretáře v obýváku. Ten bývá naplněn obvykle už v prvních letech manželství – a takovým zůstává; kolikrát v životě jste si zašli do města přikoupit další křišťálovou mísu? – Broušené křišťálové sklo je spotřební zboží s velmi dlouhou trvanlivostí; jakkoli je křehké, ničí se jen výjimečně.
A přesto v brusírnách celého světa každý pracovní den usedají nadaní brusiči k dalším a dalším křišťálovým mísám a vázám.
A já se ptám: kam to všechno pak z jejich rukou přijde, když my máme své sekretáře v obýváku plné? Do dalších sekretářů? – Kolik máte doma sekretářů? Jeden, že? S bídou jeden! A jste tomu rád!
Kde tedy je místo pro to nové a nové broušené sklo? Kam přicházejí ty nové a nové mísy a vázy, které se nám už nikam nevejdou, protože my je dědíme a nerozbíjíme? Komu jsou určeny? Vznikají snad někde nové populace žádostivé sekretářů plných nositelů zvláštního smyslu? A kde? Kdo by jim udělal v obýváku místo pro jejich sekretáře? Vy snad?
Kdepak. Tady evidentně musí pracovat alternativní vesmír. Vyvažuje naši realitu. Například schraňuje broušené mísy a vázy. Není třeba se bát: kdyby se cokoli stalo – broušené sklo pro tu příležitost už máme připravené.
