Můj kamarád K. je veselé povahy. To se pozná. Rozveselují ho zvláštní věci. Jiné věci než ty, které rozveselují běžné lidi.
Kamarád K. je z lékařského rodu – takže vystudoval medicínu. Maminka měla radost.
Ale kamarád K. je zároveň z právnického rodu: Práva jsou jeho milovaným koníčkem.
Medicínu už dávno nedělá. – Co dělá? – Když se ho člověk zeptá na profesi, rozveselí se a řekne:Hasič.
Postavou tomu celkem odpovídá – hasičskou výzbroj by unesl; ale nevěděl by, co s ní. Ani do práce v ní nechodí a po tyči, jak to údajně hasiči dělají, se do práce nespouští.
A o hasičskou hadici při požáru by možná zakop. Ale určitě by přitom pokřikoval svým výrazným basem a důležitě by pobíhal sem a tam. Hasil by o sto šest, celej od popela.
On ale takové ty oranžové a červené požáry nehasí. Hasí průšvihy. Říkám – práva jsou jeho milovaným koníčkem. Baví ho ten slalom mezi paragrafy. Baví ho skrz práva poznávat lidi. Obojí miluje ve všech jejich roztomilostech
. Rozveselují ho. A vesele říká:Když nemohu pochopit pohnutky toho druhého, nedíval jsem se dost nízko.
Možná pro někoho to bude užitečné do života vědět. Pro mě bylo.
