″… A slituje se nad námi ten, kdo se slitoval nad všemi a kdo všechny a všechno chápal, on jediný, on je ten soudce.
…… A všechny rozsoudí a všem odpustí, dobrým i zlým, moudrým i pokorným…
A nakonec, až už vyřídí všecky, pak se i k nám obrátí:
´Vystupte´ – řekne – ‚i vy! Vystupte, opilí, vystupte, nemohoucí, vystupte, hanební!´
– A my vystoupíme do jednoho, beze studu, a staneme před ním.
I řekne: ´Jste hovada! Zvířecí je vaše podoba i rod. Ale přijďte i vy!´
I pozvednou hlasy moudří, pozvednou hlasy rozumní: ´Hospodine! Proč tyto přijímáš?´
– A řekne jim: ´Proto je přijímám, moudří, proto je přijímám, rozumní, že ani jediný z nich se sám nepokládal za hodna…´
– A rozevře nám náruč svou a my s pláčem padneme do prachu… a všecko pochopíme!″
Fjodor Michajlovič Dostojevskij – Zločin a trest
