Naděžda Verecká

Všichni čtyři žijí v ráji. V tomto okamžiku vlastní více šatů, než bude mít většina lidí na Zemi za celý život. Mají teplý byt, vybavený moderními elektrickými přístroji. Mají koupelnu se stále teplou vodou, kuchyni s plnou spižírnou a na dosah obchody se vším, co ještě mohou potřebovat. Kdyby někdo chtěl před dvěma sty lety … Číst dál

„Jenže to naše království už je tady strašně dlouho,“ řekla zamyšleně Bábi. „Jenže to každé,“ zavrtěla hlavou Stařenka a dodala s výrazem celoživotní zkušenosti: „Všechno je tam, kde to je, od doby, kdy se to tam poprvé objevilo. Tomu se říká zeměpis.“ (Terry Pratchett, Soudné sestry)

Jediné slovo, které zpívající znala z celé skladby, bylo „la…“, ale zato ho dokázala přinutit k tvrdé práci… (Terry Pratchett, Soudné sestry)

Musí se to tak nějak vystříbřit samo, ať už to dopadne dobře, nebo špatně. To je základní zákon magie. Nemůžete lidem vládnout nějakými kouzly a zaklínadly, protože časem byste museli užívat stále víc a víc magie a silnější a silnější zaklínadla. – Opřela se o opěradlo, vděčná za to, že pradávné tradice nedovolují vládnout Zkušeným a … Číst dál

Kámen byl vysoký asi jako dospělý muž a měl šedomodrou barvu. Všichni věřili, že je neobyčejně kouzelný, protože i když byl v celém širém okolí jediný, nikdy se ho nikomu nepodařilo spočítat. (Terry Pratchett, Soudné sestry)

City a pocity nejsou jednoduché, to Bábi věděla odjakživa. Nadzvedněte je a pod nimi objevíte další a další. (Terry Pratchett, Soudné sestry)

Uběhl rok. Dny trpělivě následovaly jeden za druhým. Znaly to. Kdysi, na začátku mnohovesmíru, se jednou pokusily uplynout všechny najednou, ale nešlo to. (Terry Pratchett, Soudné sestry)

Jen jedinkrát v historii se do domu čarodějky v horách Beraní hlavy vloupal zloděj. Jak si lidé vyprávěli, ta, které se to týkalo, na něj seslala strašlivý trest. (Pozn. autora: Neudělala nic, kromě toho, že když ho tu a tam potkala ve vesnici, usmála se takovým zvláštním, nepřítomným úsměvem. Po třech týdnech vysilujícího napětí už … Číst dál

Bábi Zlopočasná, která kráčela nočním pralesem k domovu, si obtočila šál kolem ramen a uvažovala. Procházela temnotou klidným, rychlým krokem někoho, kdo ví, že prales v takové vlhké a větrné noci ukrývá nepředstavitelně strašlivé věci a ona že je jednou z nich. (Terry Pratchett, Soudné sestry)

„Lidé považují za velké štěstí, když se ve vesnici usadí čarodějka. A přísahám, že mají pravdu.“ „Proč?“ Kancléř zaváhal. Když se naposled uchýlil k čarodějce o pomoc, měl určité potíže se spodním vyústěním zažívacího traktu, které působily, že se mu záchod denně měnil na mučící kobku, a teprve kelímek masti, kterou mu připravila čarodějka, přeměnil … Číst dál