Naděžda Verecká

Určité věci, které se snaží vypadat jako určité věci, často vypadají pravěji než ty pravé. To je známá věc, pokývala Bábi hlavou. (Terry Pratchett, Soudné sestry)

Vévoda Felmet upíral zachmuřený pohled na mokrý prales. Byl tak odporně rozlehlý. Došel k názoru, že to není tím, že by měl něco proti jednotlivým stromům, ale pohled na tolik stromů pohromadě na něj působil silně depresivně. Přemáhal touhu spočítat je. „Jistě, má drahá,“ řekl. Na druhé straně, pomyslel si, nemuselo by to být tak špatné … Číst dál

„Jo tak jasné?“ prohlásila nevrle Bábi Zlopočasná. – „Věřím, že tobě je to jasné. Potíž je, děvenko, v tom, že když jsou věci jasné, neznamená to, že jsou taky pravdivé!“ (Terry Pratchett – Soudné sestry)

Velká část lidí žije v jakési časové šmouze, která je rozmáznutá kolem bodu, kde se právě nachází jejich tělo – buď se o chloupek předbíhají do budoucnosti, nebo se maličko zdržují v minulosti. Obvykle se tak úpěnlivě zabývají myšlenkami na to, co se stane, že to, co se děje teď, zjistí, až když na to … Číst dál

Jako většina lidí – tedy alespoň většina lidí, kterým ještě nebylo šedesát – si ani Verence nezatěžoval hlavu zbytečnými úvahami, co se s člověkem stane, když zemře. Když na něj přišly podobné úvahy, tak si jako téměř každý člověk od úsvitu lidstva v duchu pomyslel, že se to nakonec jistě nějak vyvrbí samo. A – … Číst dál

Bouře do toho vkládala skutečně všechno. Byla to její životní příležitost. Strávila roky na nebi nad provinciemi a dělala húlavy všeho druhu, sbírala zkušenosti, navazovala známosti, občas se vrhla na nic netušícího pasáka nebo vyvrátila nějaký ten menší doubek. Teď objevila malou skulinu v počasí, uvědomila si, že udeřila její hodina, a bouře začala rychle … Číst dál

Ve volném moři se uskutečňuje princip vrána k vráně nesedá nekrvavou cestou tak, že poražený z teritoria vítěze prostě uteče a není jím příliš daleko pronásledován. Naproti tomu v akváriu, z něhož není úniku, vítěz poraženého bez okolků usmrtí. Přinejmenším si činí nárok na celou nádrž a pokládá ji za svůj revír. Od toho okamžiku trýzní neustálými útoky … Číst dál

… Steiniger umístil potkany chycené na různých místech do velkých společných výběhů, jež zvířatům poskytovaly zcela přirozené životní podmínky. Nejdříve se zdálo, že jednotlivá zvířata mají před sebou navzájem strach. Zřejmě nebyla v útočném naladění. Buď jak buď, k vážnějším rvačkám docházelo, jen když se zvířata náhodou potkala, obzvláště pak, když byla proti sobě hnána … Číst dál

Většinou to totiž bývá tak, že když přijdete za někým, aby vám dal nějakou radu, málokdy to děláte proto, že byste ve skutečnosti chtěli, aby vám ji dal. Chcete jen, aby byl u toho, když rozmlouváte sami se sebou. (Terry Pratchtett, Hrr na ně!!!)

Nepostradatelným prvkem, který je společný jednoduché zvířecí tradici a nejvyššímu kulturnímu ústnímu podání lidí, je zvyk. Jak si může být v důsledcích podobný prostý zvyk nějakého ptáka při prostorové orientaci a složitý kulturní rituál člověka, to se mi ujasnilo při jednom zážitku, na který nikdy nezapomenu. Studoval jsem tenkrát hlavně chování jedné mladé husy velké, kterou … Číst dál