„Robe Kterýtene! Slíbil jsi mi, že mě nebudete špiclovat!“
Rob pozvedl ruku. „No, tož ja, toť pravda, šak ba, ale tuto došlo k temuto toto… nedosporozumění, slečno, páč my sme vůbec netoto na tě… nenasísali, nešpehúňali, kdeže! No, že ne, chlopi?“
Mnohočervená vrstva, která teď pokrývala celý mlat, pozvedla hlas ve sboru očividných lží a křivých přísah. Sbor utichl, když si všimli jejího výrazu.
„Poslyš, Robe, řekni mi, proč ty musíš lhát, i když tě člověk přistihne přímo při činu?“
„Ahá, tak to je na moju dušu lehký, slečinko,“ odpověděl Rob Kterýten, který byl technicky náčelníkem Fíglů. „Helejte, a jakej by podle vás mělo smysl vrdlouhat, dyž byste vážně nic zlýho neurobila? Aha! A teďkom sem hluboce poraněnej, až do mej vniternejch drobů, páč mý dobrý meno bylo utržený vod cti a potrusený,“ prohlásil se širokým úsměvem.
(Terry Pratchett, Obléknu si půlnoc)
