Opuštěnou
tmavou
krajinou
vede
snad nedopatřením
jediná osamělá kolej
Druhou do páru nemá
a tak se bojí
Vede
a bojí se
Upřeně zírá dopředu
aby neviděla
že je tak sama
A zarytě si opakuje
„VŠECHNO JE V POŘÁDKU
VŠECHNO JE V POŘÁDKU…“
Přijede-li vlak
kolej už nebude
tolik opuštěná:
bude s ní
železniční neštěstí
trosky vagónů
a spousta umírání…
Osamělá kolej to ví
už cítí vlak v dálce
Zatím ale nemůže nic
než vést
opuštěnou
tmavou krajinou
bát se
a říkat si
„VŠECHNO JE V POŘÁDKU…“
(Naděžda Slunská, Osamělá, báseň ze sbírky Obrace)
