Opuštěnou tmavou krajinou

Opuštěnoutmavoukrajinouvedesnad nedopatřenímjediná osamělá kolejDruhou do páru nemáa tak se bojí Vedea bojí se Upřeně zírá dopředuaby nevidělaže je tak sama A zarytě si opakuje„VŠECHNO JE V POŘÁDKUVŠECHNO JE V POŘÁDKU…“ Přijede-li vlakkolej už nebudetolik opuštěná:bude s níželezniční neštěstítrosky vagónůa spousta umírání… Osamělá kolej to víuž cítí vlak v dálce Zatím ale nemůže nicnež véstopuštěnoutmavou krajinoubát … Číst dál

To zábradlí

To zábradlímuselo státvěčněna krajíčku propastia strašně se bálože spadne dolůneboť trpělozávratěmi zvláště v nocito bylo zléneboť nemělo orientaci A ve dne do něj lidévráželia klidně se o nějopíralia tlačili ho takdo pádu neboť si nevšimliže beton se odrolila zábradlí stojíuvolněnéjen takna chodidlech trubekže stojístrachy  (Naděžda Slunská, báseň Příběh kovového zábradlí se sbírky Obrace)