Lidové úsloví, předávané z generace na generaci. Vyjadřuje letitou zkušenost.
Naznačuje, že ve chvílích, kdy jsou lidé s rozumem v koncích, kdy už jim žádná vlastní chytrost ke správnému rozhodnutí nepomáhá, je vhodné obrátiti se k babám.
Všimněme si: nikdy ne k dědkům. Nikdy ne: Dědku, raď.
Vždy jen: Babo, raď
. Dědky, zdá se, v takové tíživé situaci lidi z nějakého důvodu nikdy o pomoc nevolali a nevolají. Zřejmě se to neukázalo během věků jako praktické.
Jistě, pánové – můžete oponovat. Můžete říci, že o vaší ženě byste mohli s celkem čistým svědomím mluvit jako o babě; že ji v duchu možná tak v některých vypjatých chvílích i oslovujete; ale že byste ji rozhodně – ani v jakkoli vypjatých chvílích – nežádali o radu. Ani vy ani nikdo jiný.
Možná je to jen nedostatkem tíživé životní zkušenosti, evokující potřebu vhodné baby, spojenou navíc s její trýznivou nepřítomností.
Ano – všimněme si: baby, která v potřebné chvíli, kdy je úsloví použito – kdy je volána – nikdy není přítomna. Je-li přítomna, nevolá se. Rozhodně ne slovy Babo, raď
.
Úsloví je tedy používáno jen ve chvílích, kdy v okolí žádná baba není k dispozici. Kdy po ní člověk jen marně touží. I použití tohoto úsloví vyjadřuje tedy letitou zkušenost. Zkušenost babami opuštěného bezradného lidu.
Vám, pánové, kteří oponujete poukazem na ženu, která babou není, namítám: Ale má šanci. Počkejte pár roků. Vzdělává se.
