Basketbalové koše

Vážená redakce, Reaguji na dopis odsuzující basketbalové koše na asfaltových hřištích mezi domy, kde mládež tlučením míčů o asfalt ruší noční klid pobouřeného pisatele. Ještě nedávno jsem pracovala v pedagogicko-psychologické poradně jako psycholožka. Kromě jiných klientů tam za mnou chodívali na kus řeči i pubertální kluci. S dětskou bezelstností mi vykládali o svých často velmi dospělých zkušenostech s nebezpečnými … Číst dál

Svého muže jsem si brala z velké lásky…

Svého muže jsem si brala z velké lásky. Už při svatbě jsem si slíbila, že se budu snažit, aby byl šťasten. A snažila jsem se. Měl doma zázemí, měl doma jistotu, věrnost, klid. Dělala jsem, co jsem mu na očích viděla. Vyrostl vedle mě z upozaděného kluka v sebevědomého, úspěšného muže, a já mu to … Číst dál

Mám strašně průměrný život

Mám strašně průměrný, nudný život. Pořád na něco čekám, že něco přijde, něco zajímavého; že něco dokážu, že dostanu šanci ukázat (snad i sám sobě), co ve mně je, a můj život bude mít jasný smysl, směr, důvod. Že pocítím opravdové štěstí, nebo cokoliv. A ono pořád nic. Říkám si – na co si stěžuju, … Číst dál

Můj syn je strašně nesmělý…

Můj syn je strašně nesmělý. Neumí se bránit, šlak by mě z něj trefil, když si zase nechá ve škole sníst svačinu. Zůstává celé dny doma u televize, nemá kamarády, ale nestěžuje si, tvrdí, že je takhle spokojený. Měl bych ho nechat být, když si nestěžuje? Těšilo by mě velice, kdyby byl víc do života… Je … Číst dál

Školní rok: večery pod lampou 

„No samozřejmě, samozřejmě…To ti to trvalo…,“ volá potěšený otec. „No a tohle: když máš pět pytlů obilí a jeden pytel stojí čtyři stovky, kolik bude stát těch pět pytlů? No kolik?“ Dítě neví. „Teď jsme to dělali!!“ ječí otec. „Teď! Teď jsem ti to vysvětloval! No co s tím musíš zase udělat?! No! Jako prve!“ Dítě neví. Co … Číst dál

Slovo psychologa do vlastních řad

aneb „Odborník to ví nejlépe…“ Neví. Nebo ví? Já, jakožto psycholog a autor článků a příruček o výchově, se sama sebe někdy ptám: Nejsme my psychologové a autoři článků a příruček o výchově ‘ňák moc chytrý´? Kde bereme tu odvahu, tu jistotu, se kterou tvrdíme, že to, o čem své čtenáře a klienty přesvědčujeme, je … Číst dál

Těžký život učitele

Tak vy jste psycholožka? – Ty já znám…, řekla mi jedna místní učitelka při mé odborné návštěvě opravené školy nedávno rozbombardovaného města v Bosně. Nějací psychologové na mně dělali před válkou nějaké pokusy, v psychologickém institutu. A bylo to hrozné! Ano?, špitla jsem. Domnívala jsem se, že si čerstvě po válce budeme povídat o jiných … Číst dál

A koukej to dojíst!

V kuchyni bylo dusno. Matka myla nádobí, slzy jí padaly do dřezu. Otec seděl mlčky za stolem a prohlížel si klouby na hřbetu ruky. Byly úplně bílé, jak je mačkal. Malý kluk seděl proti němu na židli a prohlížel si špičky bot. Taky neříkal nic – oběd, před kterým seděl, byl už dlouho úplně studený. … Číst dál

Když jeden z partnerů musí daleko dojíždět za prací

Odpovědi na otázky položené Novinkami.cz: „Obranné mechanismy“, tj. v tomto případě „mechanismy ochraňující vztah“, mohou být v každém vztahu; pokud znamenají například důvěru. A tady pozor: nejen důvěru v druhého, ale hlavně důvěru v sebe sama: jestliže si nevěřím, nevěřím ve svou vlastní hodnotu, jak v moji hodnotu může věřit partner? Jak ho může lákat vztah se člověkem, … Číst dál

Zaklepat na dveře

„Vždyť ještě nedávno jsem tě přebaloval…“, pomyslí si překvapeně rodič, když jest mu náhle dáno rozpačitě civěti na prudce zabouchnuté dveře, za nimiž se koupe jeho pobouřený potomek. „Nedávno to bylo – dobře si to pamatuju…,“ vzpomíná si rodič do tlumeného šumění sprchy a zmateně vrtí hlavou. Ale jeho potomek to už tak nevidí: pro něj to rozhodně … Číst dál