Lež, děti a my

„Víš, proč já vlastně lžu? – Protože se bojím, víš, bojím se toho průseru, když bych řekla pravdu. Jak se asi naštveš. A tak si říkám, že se na to možná ani nepřijde a že bude všecko v pořádku.“ „Jasně. – Ty lžeš, protože se bojíš, že budeš bita.“ „Taky. Ale to jenom někdy. Někdy … Číst dál

Můj muž tajně pije…

Přišla jsem na to, že můj muž tajně pije. Přede mnou si nikdy nedá ani pivo, dává si pozor, abych na to nepřišla, ale párkrát jsem ho přistihla, jak si dává panáka v hospodě, než zajde domů. Mám s ním o tom promluvit? Leká mě to slovo tajně, to přistihla jsem ho a to nedá si přede mnou ani pivo. … Číst dál

Nuda – základ života?

Každý, koho se zeptáte na nudu, moc dobře ví, o čem je řeč. Pocit naprosté nezajímavosti, zbytečnosti, nepotřebnosti. Únava vznikající paradoxně bez vykonané práce, ztráta nálady, minuta, co trvá hodiny. I ten nejčinorodější člověk zažil někdy nudu, aspoň na chvíli, třeba i v dětství. Jen na to možná už zapomněl. Dětství je hodně dlouhá vývojová … Číst dál

My na to prostě nemáme…

Přání vyrovnat se bohatším spolužákům dohání děti ke krádežím… Děti z majetnějších rodin mnohdy ponižují spolužáky, jejichž rodiče nemají dost peněz… vlastně jim (méně majetným dětem) ani tolik nejde o věci samotné, ale jsou nešťastní z toho, že ostatní se jim vysmívají a vystrkují je z kolektivu. Osobně to považuji za zvláštní druh ekonomické šikany… … Číst dál

Účet

„Byl jsem tuhle v bance,“ řekl mi spolužák na abiturientním večírku. „A byl jsem překvapen.“ „Čím?“ „Velmi. Já jsem si tam kdysi založil takovej ten ňákej investiční účet. Podnikal jsem, tak abych tam měl nějaký peníze připravený,“ řekl. „No a pak jsem už nepodnikal, a tak, když jsem jel okolo, tak jsem si vzpomněl a … Číst dál

Talíř

Máme psa. Laskavého zlatého retrievera. Už mnoho roků. Mnoho příběhů. Dnes vzpomenu tenhle: Seděla jsem ve svém houpacím křesle, nohy položené na protější židli, a dojídala cosi z talíře. Pes ležel opodál a po očku mě pozoroval. Spíš tedy ten talíř. Běžná idylka. Dojedla jsem a položila talíř na zem. To je znamení, že zbytky … Číst dál

Mistr súfijského tance

Súfijské tance tančí Mistři – a pak také my jako děti: točíme se, točíme kolem své osy, točíme se s rozpřaženýma rukama, a pak padneme rozesmátí na zem na záda a bez vlády a bez myšlenky díváme se do nebe… Toto jsem před několika lety zažila, toto mě tvarovalo: Ten Mistr byl muž tak čtyřicetiletý … Číst dál

Král zvířat

Kdysi, před více než dvaceti lety jsme byli v ZOO.  Já, manžel, moje malá dcera, příbuzní. A v pavilonu velkých kočkovitých šelem. Pach, dusno, na zemi dlaždičky, vlhko. Opravdu velký, syrový pach – též proto, že tehdy žádné ochranné sklo mezi lidmi a zvířaty ještě nebylo. Lidé byli od klecí pečlivě odděleni zábradlím. A spousta … Číst dál

Strom

Je tu dub. Teď bez listí. Vídávám ho z okna. Vysoký, mohutný dub. Velmi starý je ten strom. Možná nejstarší ze všech v parku. Sám ho neobejmeš – jen s několika lidmi. V kmeni obrovská prasklina až k zemi. Jako by ho někdo kdysi rozťal obrovskou sekerou. A větve, mohutné tlusté větve končí pahýly. Každý … Číst dál