Naděžda Verecká Jezdil za dob mého mládí opravdu dlouhou trasu. A celou tu trasu jsem s ním jezdívala já: z konečné na konečnou. Nastoupila jsem, sedla si na místo za řidičem a měla jsem skoro hodinu volno. Dívala jsem se z okénka, zatímco na zastávkách přistupovali lidé. Ve výši očí u prvních dveří byl zřetelný nápis: POSTUPTE … Číst dál
Můj kamarád K. je veselé povahy. To se pozná. Rozveselují ho zvláštní věci. Jiné věci než ty, které rozveselují běžné lidi. Kamarád K. je z lékařského rodu – takže vystudoval medicínu. Maminka měla radost. Ale kamarád K. je zároveň z právnického rodu: Práva jsou jeho milovaným koníčkem. Medicínu už dávno nedělá. – Co dělá? – … Číst dál
Slyšela jsem vyprávění muže o tom, jak když byl v druhé třídě, napsal volání. Na papír napsal volání o tom, že mu umřela maminka a on že nemá ve škole kamarády. Napsal volání, vyrobil z toho papíru vlašťovku a vyhodil ji z okna vlaku. Aby se to vědělo. Aby to Bůh věděl… Slyšela jsem vyprávění … Číst dál
Máme doma tři morčata. Proč tři, to by bylo dlouhé vysvětlování. Poněkud to souvisí s Čechovem; prostě máme Tři sestry: Irinu, Olgu a Mášu. A Čechov by měl radost, jak se jeho příběh dramaticky vyvíjí: Někdy ječí Irina na Mášu, někdy na Olgu, někdy nepoznám, kdo ječí na koho; skákají si do řeči. Často ječí … Číst dál
Lidové úsloví, předávané z generace na generaci. Vyjadřuje letitou zkušenost. Naznačuje, že ve chvílích, kdy jsou lidé s rozumem v koncích, kdy už jim žádná vlastní chytrost ke správnému rozhodnutí nepomáhá, je vhodné obrátiti se k babám. Všimněme si: nikdy ne k dědkům. Nikdy ne: Dědku, raď. Vždy jen: Babo, raď. Dědky, zdá se, v … Číst dál
Ten den jsem byla úspěšná. Jednak jsem si nezapomněla do samoobsluhy vzít brejle. To je velmi důležité. V posledních letech bez brejlí nepřečtu nic. A obvykle si je zapomenu, a pak tápám ve výběru zboží. S brejlema to ale byla úleva. A navíc jsem objevila v chladicím boxu skvělá polská vajíčka. Polská. Ano – polská, … Číst dál
Na nervy já mám doma králíka, řekla mi zasněně dívka Karolína. Králíka? zeptala jsem se. Králíka, řekla dívka Karolína. Mám jít do školy, jsem celá vyplašená, protože mám zkoušku a svou obvyklou hrůzu, že ji neudělám. Kouknu na králíka, řeknu mu to – on na to nic. Chroupe seno, kadí bobky. Hoví si a hejbe … Číst dál
Asi před pěti lety. Šla jsem tehdy po ránu venkovskou ulicí. Ulice byla lemována stromy. A bylo jaro, jemný větřík vál a slunce zářilo a zpívali ptáci. Kromě jednoho. Ten nezpíval – ten řval na poplach. Lítal kolem mě a řičel jako na nepřítele. Kosice to byla. Asi měla někde poblíž hnízdo a měla zato, … Číst dál
Jeden můj známý – starší, veselý a šťastně ženatý člověk – vzpomínal tuhle na své mládí. Mluvili jsme o manželství a o ženách. Mně bylo jasné, že se to nedělá, říkal. Ale já to dělat tak nějak musel. Miloval jsem a miluju svoji ženu – ale tak nějak… se to vždycky seběhlo, vzdychl známý v … Číst dál
Vzpomněla jsem si na své novomanželské mládí. Od tchyně jsem tehdy dostala elektrický šicí stroj Lucznik. Velká věc, tenhle šicí stroj. Bleděmodrá, lesklá. Pamatuji si na svůj vzteklý mladistvý pláč. Když vám to hodiny trhá nit a látka se skoro nehne z místa velikosti půl centimetru, to už je fakt k vzteku, když plánujete ušít … Číst dál
