Děti, kdy se narodil Napoleon Bonaparte

„Děti, kdy se narodilNapoleon Bonaparte?“,ptá se učitel. „Před tisíci lety,“ říkají děti.Před sto lety,“ říkají děti.Loni,“ říkají děti.Nikdo neví. „Děti, co udělalNapoleon Bonaparte?“,ptá se učitel. „Vyhrál válku,“ říkají děti.„Prohrál válku,“ říkají děti.Nikdo neví. „U nás měl řezník psa, říká František,jmenoval se Napoleon.Řezník ho bil a pes umřelhladypřed rokem.“ A všem dětem je teď lítoNapoleona. (Miroslav Holub, Napoleon, … Číst dál

Jde o to, zda je vůbec oprávněné…

Jde o to, zda je vůbec oprávněné, aby si člověk zoufal nad svou vlastní nedokonalostí a nedostatečností. Musíme si položit otázku, zda může být dočista bezcenný člověk, který poměřuje své bytí tím, co má být, tedy který sebe samotného poměřuje ideálem. Není tomu spíše tak, že právě ta skutečnost, že si dokáže sám nad sebou zoufat, … Číst dál

Žít jak tříocasý jedovatý had

Žít jak tříocasý jedovatý hadjenž si trhem svléká kůžiNedbat dechu když se úzkostlivě úžíTančit jak jen tančí ve vichřici katránové keřeBýt dokořán jak z pantů vylomené dveřeKlást do žen něžné rozbušky a zdivočelé rojeNa smrtelné posteli ržát jako kůňRžát dlouhoA pak umřít vstoje ( Bedřich Stehno, Žít /Můj Zorbas/ ze sbírky Hořké nápoje)

Hamm

Hamm (imobilní, slepý člověk na vozíku):  „Jednoho dne budeš slepý. Jako já. Budeš dřepět někde, drobeček navždy ztracený v prázdnu, ve tmě. Jako já. Jednoho dne si řekneš: Jsem unavený, jdu si sednout, a půjdeš si sednout. Pak si řekneš: ‚Mám hlad, vstanu a půjdu se najíst.‘ – Avšak nevstaneš. Řekneš si: ‚Neměl jsem si sedat, … Číst dál

Telefon

I. Všechno to bylo tím, že se tolik bála lidí, a vůbec všeho venku. Každé ráno byla neplavcem na širém moři, a skákala do hluboké vody, pryč od svého voru. Kdykoli zamknula dveře a sbíhala ze schodů, měla plné břicho strachu z toho, co teď přijde a co ji, vydanou na pospas, určitě ohrozí. A taky … Číst dál

A byl u nás opravář výtahu. Asi proto, že výtah, když se otevřel, tak vypadal, že se rozčiluje: vydával velmi podezřelé brblání.

Že byl u nás výtahář, jsem poznala podle toho, že auto výtahů s nonstop službou odjíždělo od našeho domu, když jsem se vracela z nákupu. A jdu dovnitř a na dveřích výtahu je přilepená cedulka – Nepoužívejte výtah, probíhá údržba. Já bydlím v šestém patře. A nesla jsem velký nákup. A viděla jsem výtaháře, jak prokazatelně odjížděli. Nic … Číst dál

A slituje se nad námi ten..

″… A slituje se nad námi ten, kdo se slitoval nad všemi a kdo všechny a všechno chápal, on jediný, on je ten soudce. …… A všechny rozsoudí a všem odpustí, dobrým i zlým, moudrým i pokorným… A nakonec, až už vyřídí všecky, pak se i k nám obrátí: ´Vystupte´ – řekne – ‚i vy! … Číst dál

To říkejte skřivanům…

I. Byl večer. Pozdní večer, ale do odjezdu poslední soupravy metra zbývalo ještě pár minut. Těch pár minut právě teď pan Dvořák moc potřeboval. Aby si stihnul koupit jízdenku. – Ale samozřejmě že se dalo jet načerno! Teď, v tuto hodinu všichni revizoři přece spí, anebo, plni nespavosti, nadávají pod peřinou na život revizora. V … Číst dál

Hon na čarodějnice

I. Teď, když tenhle vejlet nebyl jen každodenním snem, ale realitou, teď teprve to cítil jako sen. Neskutečný sen. Vytřeštěné oči té dívky na hranici, hučení zapáchajícího davu, vůni smolného dřeva, příkazy pochopů, vysoké hlasy jezuitských bratří. Taková zvrhlost! Ty černé sadistické svině… Třásl se odporem. Byl dokonale informován – z literatury. Ale vidět to, … Číst dál

Holky III

Bylo jich – podle toho. Někdy víc. Někdy ale míň. Ležely na trávníku a koukaly do nebe. Nebe bylo modré. V létě! Někdy ale ne. Ale teď jo. A jim bylo čtrnáct. Někdy ne. Ale to obvykle nebylo důležité. Nad nimi tiše pluly mraky. Někdy ne. Ale teď jo. I. „To je zajímavý, jak to dělají … Číst dál