„Robe Kterýtene! Slíbil jsi mi, že mě nebudete špiclovat!“Rob pozvedl ruku. „No, tož ja, toť pravda, šak ba, ale tuto došlo k temuto toto… nedosporozumění, slečno, páč my sme vůbec netoto na tě… nenasísali, nešpehúňali, kdeže! No, že ne, chlopi?“Mnohočervená vrstva, která teď pokrývala celý mlat, pozvedla hlas ve sboru očividných lží a křivých přísah. Sbor … Číst dál
To zábradlímuselo státvěčněna krajíčku propastia strašně se bálože spadne dolůneboť trpělozávratěmi zvláště v nocito bylo zléneboť nemělo orientaci A ve dne do něj lidévráželia klidně se o nějopíralia tlačili ho takdo pádu neboť si nevšimliže beton se odrolila zábradlí stojíuvolněnéjen takna chodidlech trubekže stojístrachy (Naděžda Slunská, báseň Příběh kovového zábradlí se sbírky Obrace)
Psát deník je výborné i proto, že si člověk s uklidňující jasností uvědomí změny, jimž neustále podléhá, na něž ovšem vcelku věří, které tuší a přiznává, které však podvědomě popře vždycky, když má z takového přiznání načerpat naději nebo klid. V deníku najde důkazy toho, že i v situacích, které se dnes zdají nesnesitelné, žil, … Číst dál
Městečko bylo malinké, horší než vesnice, a žili v něm takřka jen starci, kteří umírali tak zřídka, že to bylo až k zlosti. Rovněž v nemocnici a v káznici potřebovali rakví velmi málo. Zkrátka nestálo to za nic. Jakov dělal rakve dobré, důkladné… Objednávky dětských rakviček přijímal velmi neochotně a dělal je bez míry, s … Číst dál
Vysoko, vysoko. Poslední slova bloudila stropemjako mraky.Kredenc plakal.Zástěra se chvělajako by přikrývala propast. Byl konec. Mladí šli spat. Ale k půlnocimrtvá vstala,zhasila svíce (je jich škoda),rychle zašila poslední punčochu, našla svých padesát korunv piksle od skořice,a položila je na stůl,našla nůžky zapadlé za skříní,našla rukavici,kterou rok nemohli nalézt,zkusila všechny kliky,utáhla vodovod,dopila kafe a zase padla zpět. … Číst dál
Když vyjdeme z toho, že nevíme, co uděláme, můžeme vlastně udělat cokoliv. Terry Pratchett – Johny a mrtví
Přestože byl Bruta jmenován na vysoký post biskupa, byl později samotným Velkým bohem Omem povýšen až na nejvyššího Jásema. Dožil se požehnaného věku.Brutův nový výklad omniánského náboženství jako mírumilovného a láskyplného téměř okamžitě způsobil rozklad církve na několik tisíc drobných sekt, které následně trávily veškerý čas debatami o tom, co řekl, co to mělo znamenat, … Číst dál
Albert Szent-Györgyi, jenž toho věděl dost o mapách,podle nichž se ubírá kamsi život,vyprávěl tento příběh z války,skrze niž se ubírá kamsi historie: Z malého maďarského oddílu v Alpách vyslal mladý poručík výzvědnou skupinu do ledové pustiny.Neprodleněpočalo sněžit, sněžilo dva dny a skupinase nevrátila. Poručík trpěl: poslalťna smrt své lidi. Leč třetího dne výzvědná skupina byla zpět. Kde … Číst dál
Začal jsem se modlit, aby město bylo zbaveno lidí a mně se dostalo požehnání, abych zůstal sám – s-á-m; což je jediná N. Y. modlitba, která málokdy zapadne nebo uvázne cestou, a tak zanedlouho všechno, co jsem začal, skončilo naprostou osamělostí. (J. D. Salinger, Devět povídek)
„Děti, kdy se narodilNapoleon Bonaparte?“,ptá se učitel. „Před tisíci lety,“ říkají děti.Před sto lety,“ říkají děti.Loni,“ říkají děti.Nikdo neví. „Děti, co udělalNapoleon Bonaparte?“,ptá se učitel. „Vyhrál válku,“ říkají děti.„Prohrál válku,“ říkají děti.Nikdo neví. „U nás měl řezník psa, říká František,jmenoval se Napoleon.Řezník ho bil a pes umřelhladypřed rokem.“ A všem dětem je teď lítoNapoleona. (Miroslav Holub, Napoleon, … Číst dál
