Zastavili mě policajti. Přicházeli ke mně a tvářili se přísně. Rychle jsem zkontrolovala světla. Víte, jaký přestupek jste -? Vždyť svítím… Svítíte – jistě. Ale copak to bylo támhle na křižovatce? Vzpomenete si? Ach. Vzpomněla jsem si na stopku. Na to, co jsem dělala na té křižovatce, jsem si vzpomněla taky: přemejšlela jsem tam: Že … Číst dál
Dostalo se ke mně – poprvé v životě – puzzle. Složené z 500 kousků. Slovy z pěti set. Tedy nesložené. Složit jsem ho měla já. Vzpomněla jsem si na dětství a na Disneyovu Sněhurku složenou z dvanácti kostek. Tehda jsem v tom byla fakt dobrá. Dám to, samozřejmě. Obřadně jsem rozstřihla sáček s dílky a … Číst dál
To je věc názoru, řekla mi. Lidi hledají čtyřlístky. Je to pro ně znamení štěstí. Protože najít čtyřlístek je velká vzácnost, rozumíte? Výjimečnost. Musí se hledat. A když se najde, je to vítězství a úspěch. Sklonila se a ve stráni utrhla lístek jetele. Zaostřila jsem. Byl to trojlístek. Podle mě je čtyřlístek znamením nějakého zneklidnění … Číst dál
Proč si datel nepoškodí při úderech do stromu mozek? četla jsem tuhle titulek v jednom časopise. Nebo do zdi, napadlo mě. Lidi tlučou hlavou do stromu nebo do zdi. Děláme to často a stále znova. Už léta. Úsloví Hlavou zeď neprorazíš… muselo vzniknout na základě sdílení nějaké hluboké osobní zkušenosti. V tom časopise se psalo … Číst dál
Jeden z domovů pro seniory, kam jezdívám zpívat si s tamními obyvateli, sídlí ve starém místním zámku. Na chodbě v druhém patře tam tiše sedávám se svačinou pod obrazy erbů všech bývalých majitelů. Z patra do patra vede dvacet schodů. Vysokých a dlouhých – staré stavby mají vznešené rozměry. Na těch schodech pravidelně potkávám tichého … Číst dál
Před pár měsíci jsem přesazovala kytky. Jeden květináč byl opravdu narvaný. Musela jsem ho rozbít, abych dostala kytku ven. Olámala jsem střepy – a držela v dlaních tuhou změť světlých kořenů. Změť ve tvaru květináče. Žádná hlína už v té změti nebyla. Kam zmizela? Hlína nikam sama z květináče nechodí. Nemůže. Neuteče. Přesto tam teď … Číst dál
Moje známá je ze staré školy. Věří na komunikaci. Má o ní určité představy. Své. Věří například, že lidé by spolu měli mluvit. Přesto má mobilní telefon. A na ten jí před lety přišla zpráva od mobilního operátora. MAME PRO VAS SKVELY DAREK! POKUD SI DO 30. LEDNA NAVYSITE KREDIT MINIMALNE O 200,-, MATE SANCI … Číst dál
Máme tu nového pána, řekly mi sestry v domově pro seniory, kam jezdím jednou týdně pracovat. Je fajn. Bude mu sto tři. Odpoledne jsem se s ním šla seznámit. Drobný pán v teplákách a v košili seděl z boku postele, nohy nedosahovaly na zem. Představila jsem se. Zmáčknul mi ruku silou čtyřicátníka. A mluvil hlasitě. … Číst dál
Léto loňského roku. Jela jsem po dálnici do Brna. No – jela… Prý ve svém autě, pomalovaném barevnými panáčky, které vidíte teď na svém monitoru, spíš tak jako pluju – jako . Plula jsem tedy do Brna – pomalu předjížděla auto za autem a čekala, až se budu moci vrátit do pravého pruhu. Horko bylo, … Číst dál
