Tuhle jsem jela autem do Jihlavy na seminář. A jako obyčejně jsem vyjela pozdě. To pro mě není nic těžkého – vyjet pozdě; vždycky je doma ještě honem co udělat, aby člověk mohl vyjet pozdě a pak si užít ty nervy s nestíháním. Takže to se mi krásně povedlo: nestíhala jsem skvěle. Ještě jsem honem zajela … Číst dál
Čas prvních tanečních není pro řadu mladistvých časem růžovým, tak jak si to představují jejich maminky. Já například jsem v tanečních každý týden zvracela. Strachy. Vlezla jsem do brány, oči vytřeštěné, pomalu sestoupila po schodech k sálu a rychle zahnula na záchod. Když jsem vyšla ven, oči zarudlé, přišly otázky: Jseš v pořádku? Samozřejmě, odpovídala … Číst dál
Příroda je ke mně milosrdná. Protože mi věnovala něco, co ti tupí doktorští utřinosové, ti mladí cucáci nazývají stařeckou vetchozrakostí. Jako by nemohli prostě jen říct, že člověk po čtyřicítce vidí velmi dobře do dálky, ale na čtení si už musí vzít brejle. Já vidím do dálky opravdu skvěle. Stále líp. I když si dám … Číst dál
V rámci červnové prohlídky dobříšského zámku, když jsme se šourali zámeckými ložnicemi kolem starodávných, poněkud krátkých manželských postelí, říkala nám průvodkyně, že v době pozdního baroka spaly dámy ve svých postelích pololeže, se zády pečlivě podloženými polštáři; to aby si nepocuchaly své umné vysoké účesy. Na tom samozřejmě není nic zvláštního. Ale průvodkyně pokračovala: i … Číst dál
A dveří z nějakého důvodu též někde strašlivě přibývá. Protože když se podíváte pozorně, zjistíte, že strašně rychle přibývá klíčů, které potřebují chránit barevnými rozlišovači. Kolikrát jste v životě pocítili potřebu pořídit si k těm svým další barevný rozlišovač? Kolikrát se vám rozlišovač rozbil? Kolik dveří vám za život přibylo? A přesto se rozlišovače na … Číst dál
Vědci prý dokázali existenci paralelních světů. Ale existenci paralelních světů je přece možno vnímat denně… Bez paralelních světů se evidentně nelze minout. Vyvažují naši realitu, náš řád věcí. Všude jsou důkazy – stačí se jen pozorně dívat. Například broušené křišťálové sklo. Nádherné těžké mísy, vázy, sklenice ve výlohách obchodů v historických částech měst. Sluneční paprsky … Číst dál
Jezdil za dob mého mládí opravdu dlouhou trasu. A celou tu trasu jsem s ním jezdívala já: z konečné na konečnou. Nastoupila jsem, sedla si na místo za řidičem a měla jsem skoro hodinu volno. Dívala jsem se z okénka, zatímco na zastávkách přistupovali lidé. Ve výši očí u prvních dveří byl zřetelný nápis: POSTUPTE … Číst dál
Můj kamarád K. je veselé povahy. To se pozná. Rozveselují ho zvláštní věci. Jiné věci než ty, které rozveselují běžné lidi. Kamarád K. je z lékařského rodu – takže vystudoval medicínu. Maminka měla radost. Ale kamarád K. je zároveň z právnického rodu: Práva jsou jeho milovaným koníčkem. Medicínu už dávno nedělá. – Co dělá? – … Číst dál
Slyšela jsem vyprávění muže o tom, jak když byl v druhé třídě, napsal volání. Na papír napsal volání o tom, že mu umřela maminka a on že nemá ve škole kamarády. Napsal volání, vyrobil z toho papíru vlašťovku a vyhodil ji z okna vlaku. Aby se to vědělo. Aby to Bůh věděl… Slyšela jsem vyprávění … Číst dál
Máme doma tři morčata. Proč tři, to by bylo dlouhé vysvětlování. Poněkud to souvisí s Čechovem; prostě máme Tři sestry: Irinu, Olgu a Mášu. A Čechov by měl radost, jak se jeho příběh dramaticky vyvíjí: Někdy ječí Irina na Mášu, někdy na Olgu, někdy nepoznám, kdo ječí na koho; skákají si do řeči. Často ječí … Číst dál
